Zatímco v případě měkkého brexitu by se lidově řečeno „jelo dál“, tvrdý brexit by mohl českou ekonomiku přibrzdit v růstu o více než procento HDP. Nejcitelněji by zasáhl vzájemný obchod, kdy by se na Spojené království začala vztahovat cla, ale také řada dalších netarifních překážek, na hranicích by vznikaly kolony, protože vybudovat znova celnice nejde ze dne na den. V rozhovoru pro web ČT24 to řekl hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.
Nastane tvrdý brexit?
Ve hře jsou stále tři varianty. První je, že by Británie vůbec nevystoupila, ale ta je velmi málo pravděpodobná. Neumím si představit, že by brexit Británie zrušila, protože tam není ani žádný mandát na to, aby to politici udělali. Kdyby byla podpora Britů na nevystoupení z EU přes 60 procent, tak je to představitelné. Podle aktuálních průzkumů je však podpora nevystoupení jen 51 procent, takže jen těsná většina Britů nyní říká, že vystoupit nechce. To není významná majorita, kdy bychom mohli s jistotou říci, že opakované referendum by přineslo jiný výsledek. Takže i přes ty všechny průtahy, zmatek a chaos a nejistotu, co se vlastně s tou britskou ekonomikou stane, náš základní scénář je, že Británie z EU vystoupí.
A pak záleží, jaký scénář nastane. Jeden stále je ten, že se dohodnou. To předpokládá dvouleté přechodné období, které je ještě o další dva roky možné prodloužit. V takovém případě se nestane skoro nic. Všechno poběží normálně, dokonce studie Bank of England, která vyšla minulý týden, ukazuje, že dopad na britskou ekonomiku by byl sice o něco negativnější, než kdyby se o brexitu vůbec neuvažovalo, ale ve finále je to plus minus jedno procento od dlouhodobého trendu.
Ovšem v případě tvrdého brexitu, který si myslíme, že je teď pravděpodobnější, a to kvůli tomu, jaký je odpor vůči smlouvě ze strany jednotlivých stran a členů tamního parlamentu, se může stát, že 11. prosince dohoda schválená nebude. A Unie se už předtím nechala slyšet, i když to může být samozřejmě vyjednávací taktika, že žádné změny nejsou možné a že není možné smlouvu otevřít a znovu vyjednávat.
Jak moc tvrdý by tvrdý brexit byl?
Řekněme, že britská ekonomika by při tom nejhorším scénáři poklesla o osm procent, což se rovná globální finanční krizi v dopadu na Británii. V tom lepším případě by to bylo „jen“ minus čtyři procenta.
Co by se dělo dál?
Při tvrdém brexitu by zřejmě začaly platit cla podle Světové obchodní organizace – WTO. Ale problém není ani tak s cly jako s dalšími bariérami, protože propad britských vývozů by byl nějakých 15 procent, přičemž jen tři procentní body by způsobily tarify, zato zbytek by měly na svědomí právě ty netarifní překážky. Třeba splnění různých hygienických norem, kontroly na hranicích, předpisy, plnění ISO norem a spousta dalších věcí, které jsou ve finále důležitější než tarify. A to je pro nás důležité, protože propad britské ekonomiky o osm procent by znamenal podle našich odhadů pokles českých vývozů do Británie zhruba ve výši až dvacet procent, tedy o 30 miliard korun.
Tolik?
Minimálně krátkodobě, tedy několik měsíců, by to vzhledem ke zmatkům na hranicích, kolonám, mohl být tak dramatický propad. Není totiž nic, co by pak obchod administrovalo. V normálních časech trvá budování celní správy třeba několik let. Oni by to museli zvládnout za několik týdnů či měsíců.
České firmy vyvážejí přímo do Velké Británie zboží v hodnotě 210 miliard korun, což představuje zhruba pět procent veškerých českých vývozů, tedy čtyři procenta HDP a Británie je pro nás pátým největším partnerem. Co by to tedy v praxi znamenalo?
Ano, do Spojeného království míří přímo pět procent veškerých vývozů. Nicméně jsou odvětví, která mají vyšší koncentraci vývozů a pro ty to bude rizikovější. Například přímý vývoz fotografických přístrojů představuje 62 % celkových vývozů fotografických přístrojů z Česka, v případě niklu to je 54 %, u cukrovinek čtvrtina, u hudebních nástrojů 13 % a obuvi 12 %. Pokud vezmeme výrobu, kde přímé vývozy do Británie přesahují 10 % celkových vývozů, tak se dostaneme na 83 miliard korun. A to díky vývozům hotových osobních aut, které jsou tam populární, a jejichž vývozy dosahují 49 miliard korun.
Jde ale o to, že přímé vývozy ještě neukazují celkovou vazbu českých vývozů na britskou ekonomiku. Cela řada vývozů do jiných zemí slouží jako vstupy pro vývozy do Velké Británie. Například část autodílů je vyvážena do Německa nebo Slovenska, kde jsou „přidány“ při výrobě aut, které jsou následně vyvezeny na Ostrovy. Takové vývozy sice přímo nemíří do Spojeného království, ale nepřímo jde de facto o vývozy do této země, respektive o vývozy závislé na tamní poptávce. Naše analýza ukazuje, že přes další hlavní české obchodní partnery „proudí“ do Británie zboží v hodnotě dalších zhruba 120 miliard korun. Když to sečtu, tak celkové vývozy do Spojeného království, tedy přímé a nepřímé, představují za loňský rok zhruba 330 miliard korun. Tedy 8 procent celkových vývozů a 7 procent HDP Česka.
Obrázek ukazuje deset průmyslových odvětví, která jsou nejvíce navázána na vývozy do Velké Británie. Například vývozy aut a autodílů: oficiální statistiky ukazují, že přímo vyvážíme zboží v hodnotě 67 miliard korun, ale po přidání 43 miliard nepřímých vývozů se celkové vývozy vyšplhají na 110 miliard.
Jaký tedy bude dopad na českou ekonomiku?
Když poklesnou vývozy do Británie, tak to neznamená, že to bude mít stejný dopad na ekonomiku, protože máme nějakou dovozní náročnost a tím, že jsme malá otevřená ekonomika, je ta náročnost relativně značná. Dovozní náročnost nám říká, jaké procento výrobků musíme dovézt, abychom mohli vyvézt jednotku exportu. A průměrná dovozní náročnost za celou českou ekonomiku se pohybuje okolo 46 %.
Avšak například dovozní náročnost automobilového průmyslu je 57 %. To znamená, že „pouze“ 43 % z hodnoty celkového vývozu automobilového průmyslu jde na vrub české ekonomice (HDP je sníženo o dovozy). V případě výroby počítačů, elektronických a optických přístrojů je dovozní náročnost dokonce 62 %. Takto vysoká dovozní náročnost může evokovat montovnu. Na druhé straně je například potravinářský průmysl s dovozní náročností 30 %. Čím vyšší dovozní náročnost, tím nižší je skutečný dopad poklesu zahraniční poptávky na českou ekonomiku.
Takže když zkombinujeme přímé a nepřímé vývozy a předpokládáme, že vývozy poklesnou o dvacet procent a zároveň to očistíme o tu dovozní náročnost, tak se dostaneme k tomu, že by česká ekonomika mohla poklesnout o nějakých 0,6 procentního bodu, a to jenom kvůli vývozům (viz graf). To je čistý efekt, který není nijak výrazný. Ale když si řekneme, že česká ekonomika roste v průměru o nějaká tři procenta, tak by to znamenalo růst jen o nějaká 2,4 procenta.
Zmínil jste ale pokles o 1,1 procenta HDP.
Těch 0,6 procenta je dopad na vývozy, ale celkový dopad na českou ekonomiku by mohl být větší, pokud by se započítala i negativní nálada. Stačí říct v médiích párkrát slovo recese a spotřebitelská nálada klesá v duchu toho, že „všichni říkají, teď se máme dobře, ale kdoví, jak to bude v budoucnosti…“, a tohle už pak vede k nějakému omezení měsíčních výdajů domácností. V případě podniků by to bylo to samé: firmy celkově investují ročně zhruba 800 miliard korun. Takže kdybychom to připočetli, dostaneme se s tím negativním dopadem až o zmíněné 1,1 % HDP, což by znamenalo pokles zaměstnanosti o zhruba 40 tisíc pracovníků. A to mimochodem nepočítám další investice, kdyby třeba lidé začali víc spořit, což je však už spíš spojené s tím, že někdy přijde recese, než se samotným brexitem.
Brexit nesouvisí jen s vývozem. Kvůli němu se změní i rozpočet EU. Jak zásadní bude pro Česko tato skutečnost?
Z evropského rozpočtu půjde o 13 miliard euro méně, což je s ohledem na výši stávajícího finančního rámce zhruba osm procent. Rozpočtový rámec by celkově pro Česko mohl být snížen až o jednu čtvrtinu příjmu peněz z evropských fondů vzhledem k tomu, že jsou s tím spojené ještě další tři skutečnosti, které nelze od sebe úplně oddělit.
Jedna věc jsou nižší příjmy kvůli vystoupení Británie, druhá věc je, že Češi bohatnou, takže budeme dostávat méně z kohézních fondů. A třetí věc je změna priorit EU, protože ta se budou chtít soustředit na odvětví, která mají větší přidanou hodnotu – kam třeba nepatří úplně zemědělství – a budou se navíc podporovat celoevropské projekty. To znamená, že už nemůžeme spoléhat na to, že postavíme nějakou investici lokálního charakteru, protože budou více podporované ty, které budou mít dopad na více regionů. Proto například severní Morava hodně diskutuje s Polskem a Slovenskem, že by založili nový region, aby nepřišli o peníze.
Vystoupení ale změní i celkové nastavení fungování EU. Co se tím pro Česko a firmy mění?
Kromě některých oblastí, jako třeba v případě přijímání rozpočtu EU, harmonizaci daní či zahraniční a bezpečnostní politice, kde se bude rozhodovat jednomyslně, všechno ostatní se bude dělat většinově. A když většinově, není to tak, že většina států, ale tak, že to musí být 55 procent členských států a zároveň 65 procent z celkového počtu obyvatel. A díky brexitu najednou hodně naroste pozice eurozóny, a na druhou stranu, pozice členských zemí, které jsou mimo eurozónu, výrazně poklesne. Eurozóna bude vlastně pokrývat 67 procent evropské populace. Oni tím ve finále splní podmínku nutné většiny, a pokud se státy eurozóny dohodnou na něčem, tak už nemusí poslouchat ty nečlenské země. Což do této doby nebylo úplně možné.
Váha většiny zemí bude při rozhodování menší…
Jakým způsobem vzroste nebo poklesne vyjednávací pozice jednotlivých států, je ovlivněno především velikostí konkrétní země, tedy počtem jejich obyvatel. A tady je vidět, že skoro všem členským státům, včetně České republiky, jejich relativní váha poklesne, a naopak vzroste role Německa, Francie, Itálie, Španělska a Polska, prostě velkých států. Polsko z toho vyjde asi úplně nejlépe a zároveň se výrazně zvýší role Německa. Spočítali jsme si, že Německo mělo vždy možnost tvořit koalice s někým a díky tomu bylo v minulosti schopné získat většinu s nějakou 72% pravděpodobností, ale po vystoupení Británie z EU by to bylo už 86 procent.
Fakt, že se role Německa výrazně zvýší, stejně jako Polska, může být pro nás indikace, jak by se Česká republika měla zachovat. Tedy být v mnohem užším kontaktu s Německem, což bychom logicky měli být z hlediska obchodního partnerství, ale nově i z hlediska politických dohod. Zároveň bychom měli být více schopni kooperovat s Polskem, tvořit nějakou koalici Visegrádské čtyřky. Otázka samozřejmě je, jak bude chtít Polsko akceptovat středoevropský region.
Česko na tom ještě není úplně nejhůř…
Ano, ale je to pokles o jedno až dvě procenta, každopádně je to snížení váhy. Ale pravda je, že kdybychom teď byli schopni být diplomaticky více zruční, tak z toho můžeme vyjít jako vítězové. Už jen díky našemu těsnému vztahu s Německem.
Brexit také znamená odliv pracujících lidí z Británie, včetně Čechů.
Studie Bank of England ukazuje, že ať už scénář pozitivní, či negativní, do britské ekonomiky budou pořád přicházet lidé, akorát je otázka, jakou mírou. Nejhorší scénář ukazuje odliv zhruba 100 tisíc lidí ročně. To by mělo největší ekonomický dopad, protože tam jsou odvětví, která jsou až z dvaceti procent závislá na zaměstnancích z EU (viz graf). Čechů tam žije 49 tisíc, z toho ale pracuje asi 35 až 37 tisíc. Podívejme se však na to z druhé strany: kdyby se tito lidé vrátili do Česka, českému pracovnímu trhu by to pomohlo. Ale velká část by se asi zřejmě stejně nevracela, chtěla by zůstat v jiné zemi EU.
Ani tvrdý brexit tedy není podle vás takový průšvih, jak se mohlo zdát?
Krátkodobý dopad by negativní byl, v té zmíněné výši 1,1 % HDP, což je relativně dost z růstu české ekonomiky. Ale pak jsou tady dlouhodobé dopady, kde bude záležet hodně na naší šikovnosti, zda se dokážeme zapojit do zmíněných přeshraničních projektů.
Z mého pohledu máme před námi mnohem větší problém, než je brexit, a to je rovněž zmíněné snížení kohézních fondů, na které česká ekonomika není úplně připravena. Měli bychom totiž mnohem více spoléhat ne na to, že to jsou nevratné dotace, ale více používat finanční nástroje, protože to umožní zvýšit efektivitu. Jde o to jen vhodně nakombinovat nějaké záruky s finančním sektorem, a ve finále by tak skutečně dopad na českou ekonomiku nemusel být tak negativní.
Jsou nicméně firmy na tvrdý brexit připravené?
Bylo by logické se připravovat, ale až teď řekla EU zemím, ať se připravují na tvrdý brexit. Takže bych řekl, že nikdo připravený není. Jak se vůbec připravit, to je druhá věc. Firmy asi budou muset počítat s tím, že část zaměstnanců, dělníci, nebudou na hlavní úvazek, ale přes agentury, abych je mohl kdykoliv rychle nabrat nebo propustit, ale to už se děje. České ekonomice by to mohlo vlastně pomoct, snížil by se tlak na růst mezd.
Česká národní banka, která se snaží sladit českou ekonomiku zvyšováním úrokových sazeb, by to v případě tvrdého brexitu dělat nemusela. Při současném tlaku na trhu práce firmám rostou o osm procent mzdové náklady, a to nevykompenzuje ani fakt, že koruna neroste.
