Praha - Dnešní den, první ze čtyř svátečních velikonočních dnů, je v křesťanské tradici znám jako Zelený čtvrtek - den poslední večeře Páně a počátek největšího půstu v roce. Zelený se mu říká podle zelené louky, na níž se v zahradě Getsemanské Ježíš při loučení modlil. Utichl hlahol zvonů, neboť ty odlétly do Říma. Leckde se však naopak rozezněly hrkačky, jimiž obvykle malí chlapci zaháněli Jidáše. O den později Kristova zrádce připomínaly také jidášky pečené z bílé mouky a medu, které měly zabránit „zrádnému“ uštknutí. Název Zelený čtvrtek vznikl přesmyčkou původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek). Podrobnější informace na webových stránkách víra.cz
Od čtvrtečního večera do sobotních vigilií budou kostely tiché, umlknou i varhany. „Mlčení kostelů je vyjádřením smutku a střídmosti. Odkazuje na večer, kdy byl Ježíš po večeři zatčen, na jeho utrpení, Velký pátek, kdy byl pohřben a my očekáváme jeho vzkříšení,“ vysvětluje římskokatolický farář Pavel Semela pro ČRo.
Dopoledne na Zelený čtvrtek se v katedrálách setkávají kněží se svými biskupy a obnovují své kněžské sliby. Zároveň se světí posvátné oleje, které se používají po celý rok při udílení svátostí. Večerní obřad vyjadřuje dvě hlavní události: Ježíšovu večeři na rozloučenou, při níž myje apoštolům nohy a ustanovuje tajemství eucharistie. Zároveň je zrazen od Jidáše. Druhou událostí je Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě a jeho zajetí.
Poslední večeře
Ježíš a jeho učedníci se ten den sešli k večeři. Připravili pečeného beránka, jak bylo o svátku zvykem. Ježíš při večeři řekl, že mezi nimi sedí jeden, který ho zradí. Učedníci se dívali jeden na druhého a každý se obával, jestli nemá na mysli právě jeho. Pak Ježíš všem podal kousek chleba, který nazval svým tělem, a dal napít vína, které nazval svojí krví. Od té doby si lidé chlebem a vínem připomínají jejich poslední společnou večeři a učení, které Ježíš lidem předával. Více ve Velikonočním kalendáři ČT
Večerní mše připomíná poslední večeři, při níž Ježíš v noci, kdy byl zrazován, ukázal všechnu svou lásku. Obětoval Bohu Otci svoje tělo a svou krev pod způsobami chleba a vína a předal je apoštolům. Při večerní bohoslužbě se v některých křesťanských kostelech drží tradice mytí nohou. Věřící přitom vycházejí z evangelia apoštola Jana, který jako jediný popisuje, jak Ježíš umýval nohy svým učedníkům.
Tomáš Halík
„Ježíš je také beránkem, jehož krví byly poznamenány veřeje těch, kteří byli vyvoleni pro tuto cestě ke svobodě. A krev okamžitě budí další odkaz - krev smlouvy. Desky Smlouvy Hospodina s jeho lidem byly postříkány zvířecí krví, byl to jakýsi rituál zpečetění, nabytí platnosti. A zde se uzavírá Nová smlouva - nový vztah Boha a lidí, a i tato smlouva bude zpečetěna krví - krví Kristovou. A obětovaný beránek hned připomíná jiný rituál - zvíře, na nějž jsou symbolicky vkládány v den pokání hříchy lidu, aby byly odneseny pryč, prominuty - a mohlo se slavit smíření s Bohem.“
