Nové varhany pro katedrálu svatého Víta postaví španělská firma Gerharda Grenzinga. Mezi 138 varhanami vytvořila třeba nástroje do bruselské či madridské katedrály a uskutečnila přes 90 rekonstrukcí historických nástrojů. Píšťaly pro Prahu budou inspirovány francouzskými vlivy a kromě klasické hudby umožní hrát také současné varhanní skladby.
Ve svatovítské katedrále se zabydlí varhany ze Španělska. Přiveze je osm kamionů
Události ČT: Katedrálu svatého Víta budou rozeznívat španělské varhany (zdroj: ČT24)
Na základě mezinárodní soutěže vznikne symfonický nástroj o 97 rejstřících. Nejmenší píšťala bude měřit sedm milimetrů, nejdelší přesáhne sedm metrů. Celé varhany do Prahy poveze osm kamionů, jejich celková hmotnost přesáhne 20 tun.
Španělský autor chce do varhan zakomponovat češtinu
„Je naším přáním, aby varhany navázaly na tradici českých nástrojů a tuto tradici dále obohatily o znalosti a zkušenosti z jiných zemí. Stavba velkých varhan ve svatovítském chrámu znamená pro nás jedinečnou výzvu,“ uvedl při setkání u příležitosti podpisu smlouvy Grenzing. Dodal, že každý jazyk jinak zní, bude prý poslouchat češtinu a pokusí se její zvuk a melodii do varhan promítnout.
Dominik Duka zkouší zvuk první píšťaly budoucích varhan svatovítské katedrály (zdroj: ČT24)
Stavba nového nástroje si vyžádá investici 80 milionů korun a poprvé by měl rozezvučet loď katedrály v říjnu 2019. Peníze mají být podle plánů Nadačního fondu Svatovítské varhany shromážděny v národní sbírce, dnes je v ní třetina potřebných peněz. Varhany mají nahradit provizorní nástroj a symbolicky na počátku 21. století dovršit staletí trvající budování katedrály.
Každý hudební sloh si vyžaduje jistý typ varhan. V zásadě existují dva pohledy. Buď se staví kopie nějakého slavného nástroje, nebo usilujeme o to, aby byl nástroj co nejvíce univerzální. My potřebujeme originální, technicky dokonalý nástroj. Je potřeba, aby disponoval velkým spektrem barevných rejstříků a bylo možné na něj zahrát hudbu od Bachovy Passacaglie až po současné autory.
Výběr peněz cestou národní sbírky považuje iniciátor projektu kardinál Dominik Duka za symbolickou vzhledem k tradici kolektivního úsilí v české historii. „Veřejná sbírka postavila nejen budovu Národního divadla, ale byla také hlavním zdrojem financování během stavby svatovítské katedrály v 19. století. Katedrála díky tomu patřila všem a její symbol dalece přesahoval a stále přesahuje jakýkoli církevní rámec. Katedrála je dnes symbolem duchovního dědictví, kultury a historie,“ vysvětlil symboliku sbírky Duka.
Reportáž v Křesťanském magazínu na ČT2 19. března (zdroj: ČT24)
Vzhled nástroje bude odpovídat 21. století
Do loňské soutěže se přihlásily čtyři varhanářské firmy. Vybíralo se z variant klasických i moderních, nakonec zvítězilo soudobé pojednání firmy Gerhard Grenzing. Hudební podoba nového nástroje je zřejmá, obtížné je podle organizátorů architektonické a umělecké ztvárnění prospektu varhan.
Známé jsou podoby barokních varhan, nový nástroj však vzniká ve 21. století, čemuž bude odpovídat jeho vnější vzhled. Vzhledem k mimořádné historické hodnotě katedrály i jejího významu jako duchovního středu českého státu vybrali autoři jako variantu volnou sestavu píšťal v prostoru kruchty.
- S postupující dostavbou katedrály počátkem 20. let začala být aktuální otázka pořízení nových „důstojných“ varhan pro Chrám svatého Víta. Stejně jako stavební práce a vybavení interiéru katedrály bylo opatření nástroje svěřeno Jednotě pro dostavbu chrámu. Ta rozhodla o zadání prací pouze československé firmě, která měla doložit, že všechny součástky jsou výhradně domácí výroby.
- Domácí varhanářské velkopodniky totiž podáváním „výhodných nabídek“ i prostřednictvím různých spolků, spřízněných politiků a varhaníků lobbovaly, aby zakázka byla zadána právě jim. Ve snaze vyřadit konkurenci tak neváhaly zneužít i národnostní a židovskou otázku, které velice citlivě rezonovaly mezi některými představiteli uměleckého odboru Jednoty.
- Člověkem zodpovědným za nástroj se stal architekt Kamil Hilbert. Obrátil se na všeobecně uznávaného znalce a varhanního virtuosa Bedřicha Wiedermanna. Ten byl Jednotou pověřen, aby vypracoval dispozice a navrhl uspořádání nových varhan. Postupně vykrystalizoval návrh na gigantický nástroj umístěný na čtyřech různých místech katedrály s centrálním hracím stolem s pěti manuály a celkem 229 rejstříky.
- K Wiedermannovu záměru se vesměs pozitivně vyjádřily tehdejší varhanické autority, které oceňovaly modernost a promyšlenost dispozice. Návrh se stal podkladem pro výběr firmy v srpnu 1928. Ačkoliv bylo na varhany alokováno poměrně dost prostředků, Hilbert tušil, že na tak velký nástroj přece jen nebude dostatek financí, a nechal si od Wiedermanna vypracovat i variantu menšího nástroje se čtyřmi manuály a 130 rejstříky.
- V průběhu výběrového řízení došlo k třenicím mezi členy uměleckého odboru Jednoty. Rozdmýchány byly jak národnostní otázkou, tak uměleckou řevnivostí. Z podaných nabídek vyšla ve variantě velkého i malého nástroje jako nejlacinější firma Rieger, která měla také zdaleka nejlepší reference a hodnocení. Proti ní se však postavila většina uměleckého odboru. Při rozhodování byla také napadena „koncertnost a liturgická nevhodnost“ Wiedermannovy dispozice, jíž byly vytčeny další pochybné nedostatky.
- Znechucený a vyčerpaný Hilbert proto v časové tísni navrhl stavbu prozatímního nástroje se dvěma manuály a 35 rejstříky na spodní Wohlmutovu kruchtu dle Wiedermannovy dispozice. Varhany měl postavit Josef Mölzer, proti jehož češství nikdo nic nenamítal. Nástroj měl být hotov do konce června 1929, ovšem Wiedermann za této situace od uměleckého vedení projektu odstoupil.
- Situaci zachránil varhaník Antonín Janda, jemuž bylo od počátku jasné, že tak malý nástroj nemůže dostačovat. Prosadil proto alespoň jeho rozšíření o pět rejstříků. Přesto panovaly obavy, že stavba varhan pro jejich malost skončí ostudou. Předsednictvo Jednoty se od projektu distancovalo s tím, že objednávkou nástroje splnilo svůj závazek. Možné blamáže si byla vědoma i kapitula, která ještě na jaře 1929 svolila k uvolnění prostředků na dodatečné rozšíření o jeden manuál a přípravu hracího stolu k budoucímu dalšímu rozšíření nástroje.
- Původní termín dokončení se z konce června 1929 protáhl na říjen 1930, kdy byla hotova část nástroje objednaná Jednotou, celý nástroj byl pak dokončen až v roce následujícím. Výsledný Mölzerův nástroj tak má tři manuály a celkem 58 rejstříků. Stojí na spodní etáži Wohlmutovy kruchty ve varhanní skříni, jejíž nesymetrie poukazuje na postupné rozšiřování varhan. Protože nakonec nedošlo k myšlenému rozšíření pedálu, je současná dispozice nástroje nevyrovnaná. I při použití spojek není síla pedálu vyhovující. Nevyhovující je i umístění nástroje pod nízkou klenbou, kde není možné dostatečné vyznění hlasů do tak velkého prostoru chrámu.
- Volba varhanáře Mölzera za stavitele katedrálních varhan se ukázala jako nešťastná. Již v roce 1938 nástroj vykazoval závažné poruchy a musel být opraven. Další opravu plánovanou v roce 1951 zhatila komunistická měnová reforma a nástroj byl částečně opraven až v 60. letech. Následně byly opravy nutné každou dekádu. Během restaurování nástroje v letech 2000 a 2001 se naplno ukázala nekvalita prací neodpovídající ani zdaleka standardu průmyslové výroby té doby a plošné použití veskrze podřadného materiálu na všechny části nástroje. Jen díky pečlivé a náročné restaurátorské práci plní provizorní varhany svoji funkci hlavního nástroje až do dnešních dnů.
- Zdroj: www.svatovitskevarhany.com/cs