I na nejvyšší politické úrovni vybírají strany mluvčího s lidovým projevem, aby se s ním ztotožnili lidé z odpovídající voličské základny. „Stejně jako my neumí příliš mluvit, to je jeden z nás,“ pomyslí si pak lidé, kteří politika poslouchají. Ve Studiu 6 přiblížil jednu ze strategií politických stran Jan Volín z Fonetického ústavu na Filozofické fakultě UK.
„Z amerických studií je jasné, že se tam třeba cíleně vybírá mluvčí, který reprezentuje stranu i na té nejvyšší úrovni třeba tak, aby byl právě lidový,“ přiblížil Volín. Dodal však také, že někteří politici si svůj lidový projev nemusí nutně uvědomovat, pouze se instinktivně přizpůsobují představovanému posluchači.
Podle Volína patří k důvěryhodnosti politika také souznění s těmi, k nimž promlouvá. „A ti někdy nejsou rádi, když mluvíte čistě a spisovně. Hyperkorektnost je sice srozumitelnější, ale příliš umělá a jde proti důvěryhodnosti samotné,“ popisuje fonetik. Aby byl politik přesvědčivý, musí také s lidskou důvěryhodností projevovat kompetentnost, ke které patří třeba jasná řeč a její rychlejší tempo. To může jít někdy proti sobě.
V Poslanecké sněmovně usedne po volbách 120 nováčků, což je většina obsazení dolní parlamentní komory. Jsou mezi nimi zkušení regionální politici, stejně jako naprostí elévové. Diváci a posluchači tak můžou očekávat neučesaný projev některých z nich.
Nejasnost jako strategie
Pokud chtějí začátečníci v oblasti veřejného projevu na svém vystupování zapracovat, doporučuje Volín zmapovat si vlastní předpoklady. Každý máme jiný hlas i jeho jinou rezonanci, ale jako častou chybu popisuje čelistní úhel. Lidé podle něj nedostatečně otevírají ústa a mluví tak „přes zuby“. Stačí přitom otevřít ústa i o pár milimetrů více a řeč je rázem výrazně jasnější.
Záměrem poslance ale může být i nejasnost. Pokud podle Volína mluví politik srozumitelně, posluchač pak velmi snadno může klást jasně zaměřené otázky. „Poslanec si je ale nemusí přát. Chce jen prosadit něco, o čem nechce mluvit, ale ví, že mluvit musí,“ uvádí odborník na zvukovou stránku mluveného projevu.
I pohyb obočí je součástí sdělení
Jednou z klíčových věcí mluveného projevu se ukazuje jeho neverbální složka. „Výzkum ukazuje, že řeč těla, mimika i třeba pohyby obočí, vnímáme sice nějak podprahově, ale skládá to náš obraz o mluvčím a pomáhá nám to ve srozumitelnosti. Když tedy hýbu obličejem, lépe mi rozumíte, a budete si tedy lépe pamatovat, co říkám. Dokonce to budete považovat za pravdivější,“ uzavírá Jan Volín.
