V Česku přibývá semínkoven – tedy jakýchsi burz, kde si zájemci můžou vyměnit nebo i půjčit osivo. Nápad přišel před třemi lety z Francie a ujal se, míst už je v Česku přes šedesát. Jedno z posledních vzniklo v Žatci.
Semínkoven je už přes šedesát. Vznikají v knihovnách, školách i muzeu
V semínkovnách jsou krabice s desítkami popsaných pytlíků. Na každém je název rostliny, datum a místo sklizně. Nejčastěji jsou tam semena zeleniny, okrasných rostlin nebo bylin.
V nové semínkovně v Žatci se krabice teprve plní. Napříkald Alena Holienčinová přinesla cukety a dýně z vlastní produkce v bio kvalitě. „Je to tady prvně, takže jsme na to zvědaví. Přispěli jsme, protože jsme měli přebytky,“ říká.
„Lidé se kolem toho setkávají a je to aktivita, která vede proti plýtvání, aby se semínka nevyhazovala,“ vysvětluje zakladatel semínkovny z žateckého Komunitního klubu Budík Ota Blail.
Kamila Koutná se přestěhovala s rodinou na vesnici osm kilometrů od Žatce teprve před půl rokem. V semínkovně ale už vyměnila dýně za naklíčená rajčata. „Až rajčátka vyrostou a budeme z nich mít semínka, tak je odneseme zpátky do Budíku,“ uvádí.
Největší zájem je o bylinky a zeleninu
Semínkovny vznikají spontánně, většinou na veřejně přístupných místech. Krabice s osivem tak mohou lidé najít třeba v knihovnách, ve školách či komunitních centrech. Nebo třeba v muzeu, jako je tomu v nedalekých Lounech.
Lidé si tam chodí půjčovat semínka už rok. Největší zájem je o bylinky a tradiční zeleninu. Většina osivo po sklizni vrátí a přinese i něco navíc.
„Největším překvapením ze semínek byly okurky z Thajska a různé zajímavé bylinky, třeba jako svatá bazalka,“ uvádí archeoložka lounského muzea Lenka Čtvrtníčková.
„Semínkovna funguje podobně jako klasická knihovna. Půjčíte si semínka, vypěstujete rostlinku a z ní ta semínka zase vrátíte,“ popisuje zakladatelka semínkovny v Lounech Veronika Kyčera Kučerová. Založit ji může každý, přijít také. Jejich seznam je dostupný na internetu.