Teplice – Protikomunistická revoluce v Československu v roce 1989 nejspíše nezačala 17. listopadu v Praze, nýbrž už o šest dní dříve v Teplicích. Tam však původně nebyla sametová, ale smogová. V severočeském městě lidé demonstrovali za čistý vzduch a protesty o pár dní později přerostly v celorepublikovou revoluci. Teplické demonstrace vyvrcholily 20. listopadu na tamním stadionu. Fotografie a jiné dochované dokumenty z roku 1989 mohou lidé zhlédnout na výstavě Střety s totalitou v teplickém muzeu až do 13. prosince.
Smogovou demonstraci vyvolal teprve šestnáctiletý student Zbyněk Jindra, který také vystupoval pod přezdívkou Oněgin. „Já nejdřív netušila, že to organizuje můj syn. Myslím, že jeho hlavní motivací k ekologické demonstraci bylo to, že jeho sestra trpěla různými chorobami,“ řekla Zbyňkova matka pro Českou televizi. Zbyněk Jindra tragicky zemřel při autohavárii v roce 1996. „Po revoluci ho kvůli absencím vyhodili ze školy, jeho život se pak neubíral správným směrem,“ dodala Jindrová.
„Oněgin měl jedno velké přání. Chtěl, aby do Teplic přijel Václav Havel. To se mu však nesplnilo.“
Celou akci Jindra organizoval společně s kamarádem Davidem Krčmářem. „Zbyněk za mnou přišel na konci října. Pak jsme udělali 300 letáků, já jsem je psal na psacím stroji,“ vzpomínal na události Krčmář. Originál letáku se bohužel nedochoval, text však ano. Mimo jiné vyzýval i k tomu, aby lidé přišli na demonstraci v plynových maskách.
Smogem se zabývala i média
Smogová situace trápila i lidi v teplických médiích. „Já tehdy pracovala pro měsíčník Revue Teplice, organizovali jsme takový ekologický týden,“ uvedla bývalá novinářka a ekologická aktivistka Věra Bartošková. Během týdne redakce dělala různá promítání, přednášky a diskuse. „Posléze jsme zjistili, že musíme tlačit i na politické řešení, smogová situace byla opravdu neúnosná,“ dodala Bartošková.
Po pár dnech přerostla ekologická akce v událost politickou. „Komunisté to ale tehdy ještě nebrali vážně. Možná ale tušili, že se jejich dny krátí,“ podotkl teplický starosta a senátor Jaroslav Kubera. O teplických událostech dokonce informovalo i Rádio Svobodná Evropa. „Já o tom volal do Prahy Borkovi Holečkovi, ten to pak předával dál,“ zakončil jeden z organizátorů protestů Jan Sajdl.
Smogové inverze v roce 1989 na severu Čech trvaly už od poloviny října. Koncentrace oxidů síry a množství spadlého popílku z elektráren několikanásobně překračovaly limity, lidem bylo doporučeno nevětrat a raději moc nevycházet z domu. Již ve středu 8. listopadu odpoledne se v Teplicích začaly objevovat plakáty s výzvou, aby se lidé dostavili v sobotu 11. listopadu na náměstí Zdeňka Nejedlého (dnes Benešovo náměstí) a vyjádřili nesouhlas s „nelidským přístupem vůdčích osobností politického aparátu k ochraně životního prostředí a zdraví obyvatelstva“.
V sobotu 11. listopadu se začali scházet na první demonstranci - celkem přišlo asi 800 většinou mladých lidí. Někteří měli plynové masky nebo roušky přes ústa. Demonstrace nebyla organizovaná a neměla politický charakter. Skandovala se hesla o čistém vzduchu a policie nezasahovala. O den později se již shromáždilo přes 1000 lidí a vznikly první potyčky s ozbrojenými složkami VB. Večer pak byla sestavena petice, na jejímž vzniku se podílel mimo jiné i pozdější prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Lubomír Volejník. Hlavním požadavkem bylo, aby vedení města uspořádalo shromáždění s občany o ekologii.
V pondělí 13. listopadu převzal archy předseda městského národního výboru a náměstí bylo opět plné lidí. Atmosféra ale postupně houstla a policie vytlačila dav z náměstí. Ten se přesunul před sídlo okresního vedení KSČ, kde tajemník Antonín Váňa slíbil veřejnou debatu za týden na zimním stadionu. A 20. listopadu se komunisté opravdu s demonstranty na zimním stadionu sešli, hlavním tématem však už nebyla ekologie, ale politika a události na pražské Národní třídě.
