Praha – I po zažehnání vnitrostranické krize zůstává předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka v náročné politické situaci – v opožděných povolebních vyjednáváních bude muset čelit semknutému tandemu lidovců a hnutí ANO. V Hyde Parku ČT24 na to upozornil politolog z Masarykovy demokratické akademie Lukáš Jelínek s tím, že Sobotku zároveň čeká vyvažování sil uvnitř ČSSD a hledání takového politického stylu, který nasytí požadavky koaličních partnerů a zároveň nepobouří straníky a voliče.
Otevřený konflikt mezi Bohuslavem Sobotkou a druhým mužem sociální demokracie Michalem Haškem, který stranu na čtrnáct dní ochromil a de facto ji vyřadil z povolebních vyjednávání, podle Jelínka předsedovu pozici oslabil – a to i navzdory tomu, že z vnitrostranické krize vyšel vítězně. KDU-ČSL a hnutí ANO se totiž mezitím dohodly, že do vlády vstoupí buď společně, nebo vůbec.
„Je to jeho zkouška jako politického lídra,“ soudí Jelínek. „Bohuslav Sobotka je v politice dlouho, ale premiérem nikdy nebyl. Můžeme jen odhadovat, jestli se vydá spíše cestou Vladimíra Špidly, nebo Jiřího Paroubka.“
VLADIMÍR ŠPIDLA: Sociální demokracii řídil tři roky (od dubna 2001 do června 2004) a ve volbách v roce 2002 dokázal obhájit její pozice ve Strakově akademii. V polovině volebního období ovšem post premiéra i šéfa nejsilnější vládní strany opustil a později se stal eurokomisařem pro sociální záležitosti.
„Špidlova cesta byla cesta velmi komplikovaného, ale pocitového zacházení s politickými partnery, což ale vedlo k tomu, že samotní sociální demokraté byli nespokojeni s tím, že Špidla z jejich pohledu opouští program sociální demokracie, a také mu to dali jasně znát po dvou letech, kdy začaly preference ČSSD klesat,“ glosuje Špidlův premiérský styl Jelínek.
JIŘÍ PAROUBEK: Na předsednický i premiérský post nastoupil po eskapádě se Stanislavem Grossem a pro sociální demokracii dokázal navzdory osmi vládním letům získat ve sněmovních volbách roku 2006 více než 32 procent hlasů. V roce 2010 ovšem čekal stranu podstatně hubenější výsledek (22 %), v jehož důsledku z vedení strany odstoupil.
„Styl Jiřího Paroubka byl takový, že sice byla spokojena sociální demokracie i její voliči, když měl na konci koaličního vládnutí s KDU-ČSL a Unií svobody tendenci spolupracovat v Poslanecké sněmovně s komunistickou stranou, ale vedlo to k tomu, že po volbách v roce 2010 nebyl nikdo, kdo by s ním byl ochoten jednat o sestavení koaliční vlády,“ komentuje Paroubkovu předsednickou misi Jelínek.
Sobotka podle politologa Jelínka nyní musí „vědět, v kterém okamžiku ustupovat koaličním partnerům, ale v kterém okamžiku také uspokojovat vlastní členy“.
Politolog Pavel Šaradín o možnosti zapojení Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury do jednání o vládě: „Hnutí Úsvit nechce do vlády, je možné, že by ji podpořilo, nicméně to představuje podle mého naprosto nouzový krok. Šlo by o podporu od poněkud nevypočitatelného partnera.“
Špaček: Zvládne projev, který zaujme – ale to je jeho strop
Dosavadní zkušenost se současným šéfem sociální demokracie ovšem zatím nahrává tomu, že bude spíše špidlovský a konsenzuální premiér než konfliktní politik ráže Jiřího Paroubka, což potvrzuje i lektor společenské etikety a mediální prezentace Ladislav Špaček: „Bohuslav Sobotka není vůdcovský typ, který na kapitánském můstku velí: 'Tudy!'“
„Jiří Paroubek byl lev, to byl člověk, který byl neustále slyšet, silný hlas neustále burcoval do boje - to byl pravý vůdce strany. Pak nastoupil Bohuslav Sobotka, který měl zjev subalterního úředníka, administrátora, ne vůdce. Vypadal jak bez ambicí a je vnitřně slabý,“ uvádí Špaček s tím, že za tři roky v čele opozičních poslanců se ovšem i Sobotkův projev proměnil. „Když si ho srovnáme v polovině roku 2010 a dnes, tak je to opravdu energický muž, který dokáže přednést projev s takovým zaujetím, že zaujme sněmovnu nebo lidi na náměstí - ale řekl bych, že to je jeho strop.“
Na Sobotkův klidný, konsenzuální politický styl potom upozorňuje i Jelínek a spatřuje v něm dokonce jistou výhodu pro situaci, kdy ČSSD nemůže vytvořit menšinovou vládu a musí se dohodnout na koalici. „Koaliční vládnutí je určitou školou demokracie, kde se musíte umět dohadovat na kompromisech, nacházet konsenzus s politickými partnery… a to je věc, která vždy byla silnou stránkou Bohuslava Sobotky,“ podotýká. „Pokud to dokáže využít tak, že dohodne s partnery program, pod který se společně podepíší a budou ho prosazovat, pak by vláda mohla být funkční a akceschopná. Přinejmenším do té doby, než se objeví nějaké vnitřní pnutí v sociální demokracii nebo v ANO.“
