Praha - Systém zdravotní péče v České republice je neefektivní a přebujelý. „Máme víc, než potřebujeme,“ myslí si přední český neurochirurg - profesor Vladimír Beneš, který byl hostem sobotního Hyde Parku Civilizace. Na efektivitu zdravotnictví by podle něj měly dohlížet zejména zdravotní pojišťovny, které by počty nemocnic mohly případně korigovat. Beneš je také zastáncem zdravotnických nadstandardů. „Připojištění funguje všude kolem. Nevím, proč by to nefungovalo u nás - v naší egalitářské společnosti,“ uvedl.
Podle Beneše by efektivitu zdravotní péče měly regulovat zdravotní pojišťovny, neboť lékaři ani politici to neudělají. „Je logické, že my lékaři to korigovat nebudeme, řezali bychom si větev sami pod sebou. Stejně tak to nikdo nemůže očekávat od politiků, protože jsme viděli, že třicetikoruna dokázala vyhrát a prohrát volby. Každý volič je totiž potencionální pacient,“ míní přednosta Neurochirurgické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Ustřední vojenské nemocnice v Praze.
Role jakéhosi supervizora tak zbývá na zdravotní pojišťovny, jež by měly mít větší pravomoc určovat, které nemocnice jsou, a které nejsou efektivní. V současnosti má Česká republika kolem dvou stovek nemocnic, což je podle Beneše zbytečné, neboť se tak „ředí“ jak finanční prostředky pro jednotlivá zařízení, tak i odborné zkušenosti daných lékařů. „Je lepší vážit cestu o něco dál, ale vědět, že se ocitnu v dobrém zařízení,“ říká Beneš.
Podle uznávaného neurochirurga je jednou z charakteristických vlastností Čechů neustálá touha po rovnostářství, která je navíc i trvale podsouvána politickými reprezentacemi, ať už z té, či oné strany politického spektra. On sám je ale zastáncem možnosti si za lepší zdravotnickou péči připlatit. Připojištění proti úrazu či nemoci je podle profesora Beneše „normální komerční záležitost“ stejně jako připojištění automobilu nebo domácnosti.
Profesor Vladimír Beneš (*1953) je přední český neurochirurg, přednosta Neurochirurgické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Ústřední vojenské nemocnice a také prezident Evropské asociace neurochirurgických společností. Za sebou má víc než sedm tisíc operací, z toho asi pět tisíc jen operací mozku. Neurochirurgie je podle něj tvůrčí disciplína, i když samotná operace bývá nezáživná. Zhruba 1 200 až 1 300 gramů „nejsložitější známé hmoty ve vesmíru“ ho ale podle jeho slov i po letech přivádí v úžas. Jeho vůbec nejoblíbenější částí mozku je tzv. šišinka mozková. Stejnému oboru medicíny se věnoval jak jeho otec, tak v současné době i syn.
