Praha – Už šedesátý babybox na území ČR ode dneška začal fungovat u brány GynCentra v pražském Hloubětíně. Vylepšená verze tzv. babyboxu nové generace symbolicky nahradila vůbec první českou schránku na odložené děti. Ta vznikla v roce 2005. Od začátku ale celý koncept provázejí etické i právní spory. Monitorovaná schránka je řešením pro ženy, které chtějí bez postihu odevzdat dítě a zároveň ho neohrozit na životě. Anonymní odložení ale podle odpůrců naráží na úmluvu o právech dítěte. Ve sporu o babyboxy tak jedna strana vytahuje ochranu identity, druhá zdůrazňuje hlavně právo na život, čemuž musí vše ostatní ustoupit.
Právě technické vylepšení babyboxů má jejich obsluhu i bezpečnost dítěte vylepšit. Už umístění kamer, které jsou v blízkosti i uvnitř samotných schránek, ale podle kritiků jasně zasahuje do soukromí. K tomu se v minulosti dokonce přiklonila Kancelář ombudsmana i Úřad pro ochranu osobních údajů.
Průkopník konceptu a šéf správní rady fondu Babybox pro odložené děti - STATIM Ludvík Hess ale oponoval tím, že se matky nemusejí bát postihu, i když je kamera zaznamená. Zároveň ale přiznává, že těmto situacím nedokáže zabránit. „Anonymita při odkládání do babyboxu není nejdůležitější, nejdůležitější je záchrana života dítěte,“ dodává Hess. Nemocnice i úřady pak argumentují tím, že chtějí přednostně zabránit zneužívání babyboxů.
Verze 2.0 - i přes smutné okolnosti nabízí chvilku luxusu
Kromě kamer v okolí ale technické změny zaznamenaly hlavně babyboxy samotné. Nová generace schránek je už běžně nasazována u zcela nových stanovišť babyboxů. Staré modely byly zatím nahrazeny v Brně a právě v Hloubětíně, kde všechno před osmi lety začalo. „Já mám tenhle babybox velice rád a mám k němu nostalgický vztah, protože pomohl 18 dětem, ale jinak je to přeci jenom trochu postarší. Je to rozdíl mezi Rolls-Roycem a trabantem,“ říká Hess.
Původní ocelový skelet babyboxů tak nahradil nerezový materiál, o stálou teplotu vnitřku se stará systém vytápěním i klimatizace a změn doznalo i otevírání - dřívější mechanická dvířka s klikou ustoupila dvoukřídlým dvířkám s automatickým otevíráním. Dokonalejší je i spojení s personálem. Babybox může také pořídit a odeslat fotografie. Technik pak může schránku podle potřeb seřizovat na dálku přes počítač.
Nejnovější babyboxy se plánují i v dalších místech. „Luxusnější“ schránka by měla začít fungovat v prosinci v Domažlicích. V příštím roce by mohly podle plánů přibýt babyboxy v Kutné Hoře, Valašském Meziříčí a Vsetíně. Dál chce sdružení jednat i o umístění babyboxu ve Znojmě, Havířově a Břeclavi. V tamních nemocnicích totiž zatím neuspělo. Na řadě dalších míst ale prozatím zřejmě zůstanou staré verze. Ať už instalaci nových, nebo výměně stávajících babyboxů totiž brání málo peněz. „Jestli seženu tak štědré mecenáše, tak je samozřejmě vyměním, ale máme jich už teď 60, takže si tím nejsem tak úplně jistý,“ dodává s úsměvem Hess.
Do smíchu ale zakladateli českých babyboxů jinak moc není. Počet českých dětí odložených do anonymních schránek se totiž blíží stovce. „Dvířky babyboxů doposud prošlo 94 dětí. To je hrozné číslo a já se ho děsím,“ zmiňuje Hess. V počtu odložených dětí prozatím mírně převažují dívky – je jich zatím 58.
Babybox v zajetí úmluv - pomoc, nebo odpírání práva?
Vrásky na čele ale Hessovi v uplynulých osmi letech přidělávaly i četné dohady. Právě v hloubětínském GynCentru se tak otevíral první babybox ještě navzdory odmítnutí ministerstva v čele s Miladou Emmerovou (ČSSD). Babyboxům se ale později dostalo částečné podpory právníků a lékařů.
I když podle výzkumu považuje 96 procent Čechů a Češek babyboxy za prospěšné, podle části odborné veřejnosti naopak dochází k rozporu s Úmluvou o právech dítěte. Mezinárodní dokument mimo jiné dítěti přisuzuje právo na jméno, totožnost, státní příslušnost i možnost znát rodiče. Právě o to podle kritických argumentů dítě de facto s anonymním odložením může přijít.
Jedním z hlasitých odpůrců byl třeba někdejší vládní zmocněnec pro lidská práva Michael Kocáb. V roce 2010 svolal odborné kolokvium, které se jednoznačně vyslovilo proti babyboxům, i když zrušit schránky je podle něj kvůli chybějícím zákonům i veřejnému názoru takřka nemožné. Odmítavé stanovisko kolokvia bylo ale zpochybňováno – mimo jiné tím, že na něj nebyl přizván nikdo ze sdružení STATIM ani sám Ludvík Hess.
O rok později se ale do sporu vložil Výbor OSN pro práva dítěte. Opět zmínil mezinárodní paragrafy a doporučil babyboxy zcela zrušit. Hess tehdy celou situaci komentoval jako nepochopení. Podle něj je základní myšlenkou úmluvy život dětí chránit a v tom schránka pomáhá. „Identita při odkládání do babyboxu není nejdůležitější, nejdůležitější je záchrana života dítěte, o kterém hovoří článek 6 zmiňované úmluvy. I český zákon umožňuje, aby dítě své rodiče neznalo – jednak kvůli utajeným porodům, nebo tím, že matka zkrátka nezná otce a zapíše dítě pouze na sebe,“ dodává Hess.
Zatím poslední odborný názor vyjádřila na začátku minulého roku expertní komise složená ze zástupců resortu, lékařů i opatrovnických soudů nebo poslanců. Ti se shodli na tom, že babyboxy nejsou v rozporu s právem, a tudíž není nutné je rušit. Česko se podle loňského verdiktu odborníků obejde i bez speciálního zákonu, který určoval technické parametry babyboxů.
- Samotné babyboxy ale podle Ludvíka Hesse nejsou samospásné. Navzdory osmileté historii zatím počet nalezených mrtvých novorozenců nijak neklesá. „My předně vůbec nevíme, kolik mrtvých novorozeňat je. Babyboxy tady jsou každému k dispozici, ale nejsou všemocné. Když se matka v opravdu tíživé situaci dostane do psychózy, tak jí v některých nerozvážných rozhodnutích nezabrání nikdo,“ dodává.
