Až o půl milionu se může bez cestovního pojištění prodražit dovolená, kterou zkomplikuje vážná nemoc nebo úraz. Tolik totiž stojí letecká repatriace ze vzdálenějších destinací, jako je Turecko nebo Egypt. Loni specializované firmy letecky přepravily 550 lidí, dalších sedm stovek nemocných a zraněných se do vlasti vrátilo sanitním vozem.
O cestovním pojištění se často hovoří v souvislosti s nutností přímých úhrad v nemocnicích v zahraničí nebo třeba s náklady na leteckou záchranku na horách. Může jít o částky v řádu desítek nebo i stovek tisíc korun, ale podobně drahý je také návrat do Česka v péči zdravotníků. Když je situace zvlášť vážná, může pro pacienta přiletět i speciální letadlo, taková repatriace ale vyjde na čtvrt až půl milionu – záleží hlavně na vzdálenosti.
V létě létají zdravotníci pro lidi, které postihl infarkt nebo se například topili v moři, v zimě spíše ke zlomeninám a celoročně pro osoby zraněné při dopravních nehodách. Repatriace obvykle probíhají také v případě úmrtí.
Rozhodují lékaři v obou zemích
O tom, zda je repatriace zraněného nebo nemocného potřeba, rozhodují lékaři jak v místě, kde se turista zranil či ochořel, tak v Česku. „Ihned po přijetí pacienta do nemocnice v zahraničí dochází k intenzivní komunikaci mezi ošetřujícím lékařem a revizním lékařem v ČR. Tento tým potom rozhoduje o tom, jak bude následně postupováno, zda bude pacient dále ošetřován v nemocnici v zahraničí, případně zda bude převezen a jakým způsobem,“ shrnul mluvčí České asociace asistenčních společností Aleš Povr.
Důvody k repatriaci mohou být různé. Například loni patřil k nejnáročnějším převoz člověka, který se v Maroku vážně poranil při nehodě na motocyklu. Podle mluvčí České podnikatelské pojišťovny Renaty Čapkové bylo o repatriaci rozhodnuto, protože úroveň péče v africké zemi nedosahovala potřebné kvality.
Cessna Citation se speciálním vybavením pro leteckou ambulanci, případně i jiná letadla ale létají pro pacienty i do vyspělejších zemí. Jedna z dosud posledních cest vedla do norského Trondheimu, kde v nemocnici ležel člověk, jenž utrpěl multiorgánové selhání.
„Postupně mu začaly odcházet jednotlivé orgány. Byl na jednotce intenzivní péče a my jsme ho převáželi do nemocnice v Praze,“ popsal vedoucí střediska repatriací a vedoucí záchranář Pavel Vyskočil.
Příbuzní letí linkou
Ne vždy probíhá letecká repatriace s pomocí speciálního letadla, občas postačí, když zraněný člověk letí běžnou linkou, kde na něj dohlíží zdravotník. Naopak výhradně na pravidelnou leteckou dopravu jsou většinou odkázáni blízcí zraněného či nemocného. Podle Pavla Vyskočila se do malé letecké ambulance příbuzní obvykle nevejdou a zdravotníci to ostatně i vítají. „Vozíme povětšinou intenzivní pacienty, kde přítomnost rodinného příslušníka není žádoucí,“ připustil.
Ve srovnání s návratem nemocného či vážně zraněného člověka není výrazně levnější ani přeprava pozůstatků zemřelých lidí. Průměrná cena jejich pozemní repatriace se pohybuje kolem 100 tisíc korun, letecky je cena ještě o polovinu vyšší. Podstatnou část ceny tvoří podle Čapkové administrativní poplatky, záleží ale také na vzdálenosti, s ní se totiž cena dále zvyšuje. Repatriace pozůstatků z exotických zemí vyjde průměrně na 300 tisíc korun.
