Praha - V Praze končí konference o evropské šlechtě. Měla přiblížit odboj či odpor modré krve proti nacismu a komunismu a její následnou perzekuci. Stranou pozornosti ale nezůstala ani kolaborace šlechticů. Do českých novodobých dějin se bojem jak proti nacistické okupaci, tak proti komunistickému režimu zapsali třeba bratři z hraběcího rodu František, Antonín a Zdeněk Bořek-Dohalští.
Zdeněk, krycím jménem „Bedrník“, se zapojil do odbojového hnutí hned po Mnichovu, coby Benešův důvěrník vytvářel spojení mezi protektorátní a exilovou vládou. Jeho bratr Antonín v roce 1938 podepsal prohlášení české a moravské šlechty o věrnosti republice, proti německé okupaci. Oba dostihl podobný osud. „Zdeněk byl popraven 7. 2. 1945 v Malé pevnosti v Terezíně. Antonín byl zatčen v rámci heydrichiády v roce 1942 a jeho osud končí již za několik měsíců v Osvětimi,“ řekl historik Zdeněk Hazdra.
František sice jako jediný z bratrů přežil nacistické vězení, ale brzký nástup komunistického režimu rod neušetřil dalších perzekucí. Jeho syna Jiřího v padesátých letech ve vykonstruovaném procesu odsoudili na sedmnáct let. „Jiří byl úžasně kultivovaný člověk. Odseděl si minimálně deset let,“ prohlásila Marie Bořek-Dohalská.
Odvrácenou kapitolu české aristokracie v dobách druhé světové války představuje třeba osoba Jindřicha Thun-Hohensteina. V období druhé republiky a protektorátu byl jednou z čelních postav kolaborantského hnutí Vlajka. „Po válce byl postaven před soud a odsouzen k doživotnímu trestu,“ podotkl historik Ivo Pejčoch.
Mezinárodní konference chce zmapovat a konfrontovat stávající poznatky o vztazích, postojích a chování šlechty k oběma totalitám.
