Praha - Neberte nás jako návštěvu, ale jako součást ošetřujícího týmu. To vzkazují lékařům rodiče dětí, kteří s nimi tráví dlouhou dobu v nemocnicích. Po lepší komunikaci mezi rodiči a doktory volá i Nadační fond Porozumění. Problém nastává hlavně u dlouhodobě nemocných dětí. Doktorům nezbývá čas na nic jiného než na léčbu. Rodiny, které často potřebují samy pomoc, se nemají na koho obracet.
Šest let, den co den chodila Markéta Purkardová za svojí malou dcerou na jednotku intenzivní péče. Dítě nakonec nepřežilo. Teď se snaží v nadačním fondu Porozumění pomáhat lidem v podobné situaci. Rodiče chce víc zapojit do léčby jejich dítěte. „Rodič a zdravotníci jsou partneři, myslím, že od toho je potřeba se odpíchnout,“ řekla Purkardová.
Pomoci může se vztahem mezi rodiči malých pacientů a lékaři psychosociální specialista - třeba vybraná konkrétní sestra. Její snahou by bylo, aby byl pobyt v nemocnici minimálně bolestivý pro všechny. V Česku je to ale spíše výjimka.
Alice Řezníčková, kontaktní sestra:
„Už se nestaráme jenom o děti, ale snažíme se poskytovat komplexní péči tomu rodinnému systému.“
Jedním z mála míst, kde kontaktní sestra už několik let úspěšně funguje, je dětské kardiocentrum ve fakultní nemocnici v Motole. Na zdejším oddělení děti nejsou dlouhé týdny nebo měsíce, většinou jen nezbytně nutnou dobu po operaci, přesto tu má kontaktní sestra svoje místo. „S ní potom spolupracujeme a řešíme problémy, které maminky mají,“ prohlásila lékařka Vladimíra Švábová.
Možnost být se svým dítětem i v průběhu pobytu v nemocnici se rodičům otevřela začátkem 90. let. Většina nemocnic to vítá. Malý pacient má kolem sebe lidi, které zná, lépe spolupracuje a rychleji se uzdraví.
