Praha – Vědecká obec opakovaně varuje před tím, že plánovaná těžba a rozvoj tvrdé turistiky v oblastech Národního parku Šumava, kde se po gradaci kůrovce rodí nový les, hvozdy hluboce poškodí. „Vývoj na Šumavě je jen jednou z ukázek toho, jak to chodí v české politice,“ říká Josef Fanta, odborník na lesní hospodářství a emeritní profesor nizozemské univerzity ve Wageningenu. Ten a další hosté se účastnili debaty o aktuálních problémech parku, která se odehrála v úterý 19. dubna na půdě Filozofické fakulty UK v Praze.
„Ozývají se hlasy ze zahraničí, že to, co se připravuje na Šumavě, se v dějinách národních parků ještě nestalo,“ uvedl dále Fanta, který připomněl, že národní parky mají už dlouhou historii. První parky v Evropě byly založeny ve Švédsku roku 1909. V západní Evropě jsou chápány jako součást kulturní tradice. „Pěkná krajina se stala součástí kultury demokratických společností,“ říká Fanta.
V České republice ale taková tradice nestihla zakořenit. Po roce 1989 se sice několik osobností snažilo o systematickou ochranu přírody, ale tato tendence byla zastavena v druhé polovině devadesátých let orientací pouze na ekonomické zájmy. „Veřejný zájem byl vyprodán do soukromých rukou,“ vyjádřil se Fanta. Politika v Česku se podle něj nachází v nejhlubší krizi za posledních 20 let.
S tím souhlasí také Ivan Rynda, sociální ekolog z Fakulty humanitních studií v Praze. Podle něj je největším problémem Šumavy zbabělost politiků, kteří kvůli krátkodobým zájmům nebyli schopni vytvořit a udržet jednotnou koncepci správy parku. „Nebyl to problém bezzásahovosti, ale bezzásadovosti,“ ve zkratce uvedl Rynda.
Služba veřejnosti a technologie moci
Existuje obava z cíleného ekonomického využití oblasti národního parku pro těžbu dřeva a další podnikatelské záměry. Kauza Národního parku Šumava je pouze jedním příkladem toho, že politika v Česku přestala být službou veřejnosti a stala se pouze technologií moci, myslí si Rynda.
Vědci varují před nevhodným kácením v bezzásahových zónách, které vedení parku předložilo ke schválení ministerstvu životního prostředí. Ministr za ODS Tomáš Chalupa má o kácení v nejcennějších partiích Šumavy rozhodnout v nejbližších dnech. K opatrnosti včera Chalupu formou otevřeného dopisu vyzvali také jeho předchůdci v ministerském křesle.
Ponaučení z orkánu Kyrill
Vědci dále připomínají, že současná situace v národním parku není pro toto území nezvyklá a příroda se s ní nejlépe vypořádá sama tak, jako tomu bylo i v minulosti. Zdeňka Křenová, vědkyně z Jihočeské univerzity, během diskuze na filozofické fakultě navrhla poučit se o situaci na Šumavě z toho, co způsobil orkán Kyrill.
Tato vichřice v lednu roku 2007 šumavské hvozdy masivně poškodila. Jenže za posledních 30 let se na Šumavě vítr síly orkánu proháněl dvacetkrát, ukázala Křenová. „Kyrill nebyl stoletou vichřicí,“ dodala. Přestože tedy nešlo o mimořádnou událost, škody na lesních porostech byly enormní. Podle objemu dřeva padlo tehdy zhruba milion stromů.
Postiženy byly totiž především oblasti, které před orkánem otevřela pro vítr těžba dřeva. Poškození v důsledku polomů v parku výrazně stoupalo už od roku 1995, kdy došlo ke změně zonace parku a byla vytvořena mozaika velice drobných prvních zón s nejvyšší ochranou. To podpořilo těžbu dřeva v oblasti Šumavy a zvýšilo nestabilitu lesů. „Je nutné přerušit další fragmentaci horských smrčin,“ říká Křenová. Poté bude les schopen se lépe přirozeně omlazovat.
Kůrovec je přirozenou součástí smrkových lesů
Křenová dále připomněla, že smrky na Šumavě rostou alespoň 8 000 let a stejně dlouhou dobu tam žije i kůrovec. „Kůrovce nemůžeme vymýtit, protože je přirozenou součástí smrkových lesů. Na jeho působení je vázán výskyt mnoha druhů organismů,“ vysvětluje Křenová.
