Praha – Od Petra Pitharta po Petra Nečase. Studenti FAMU pod hlavičkou České televize natočili dokumentární cyklus Expremiéři. V deseti dílech divákům představí deset kdysi nejmocnějších mužů naší politiky, kteří svými slavnými i neslavnými činy utvářeli naši polistopadovou demokracii. Cyklus začíná dnes večer na programu ČT2 u Petra Pitharta. Připomeňme si na tomto místě mimo jiné také nejdůležitější kauzy deseti bývalých premiérů.
„Předsedy vlády jsme si spravedlivě losovali. Pak si je vyměňovali, až jsme se prohandlovali k všeobecné spokojenosti,“ prozrazuje spoluautorka projektu Apolena Rychlíková, která velmi stála o Mirka Topolánka, kterého podle vlastních slov po desítkách e-mailů a stovkách telefonátů k natáčení nakonec přemluvila. Ale ne všichni bývalí předsedové vlád ve svém medailonku promluví osobně. Například Josef Tošovský chtěl zůstat věrný své zásadě s médii nekomunikovat a natáčení odmítl.
Cyklus Expremiéři připravila tvůrčí skupina Kamily Zlatuškové v brněnském studiu České televize, režie se podle námětu své spolužačky Apoleny Rychlíkové a producenta Jakuba Mahlera ujalo několik začínajících dokumentaristů, studentů FAMU.
Expremiéři - názvy jednotlivých dílů
- Petr Pithart – Limity vládnutí
- Václav Klaus – Z Borotína až na Sněžku
- Josef Tošovský – Pilíř stability
- Miloš Zeman – Kronos český
- Vladimír Špidla – Politický politik
- Stanislav Gross – Upřímně
- Jiří Paroubek – 40 tváří
- Mirek Topolánek – Topoltropa
- Jan Fischer – Hlavně slušně
- Petr Nečas – Pan Čistý
Cyklus má podle tvůrců nabídnout ucelený obrázek vývoje české demokracie od roku 1990 až do současnosti. Začíná medailonkem Petra Pitharta (premiérem rok a půl), kterého si lidé pamatují zřejmě více jako dlouholetého senátora, ale pravdou je, že na počátku devadesátých let byl předsedou vlády ještě v rámci federace. Muž, který býval označován za nepraktického intelektuála neschopného racionálních rozhodnutí, přitom byl a stále je jediným premiérem, který ohlásil pokus o korupci.
Po Pithartovi následoval Václav Klaus (premiérem pět a půl roku), který byl předsedou vlády dvakrát. Předtím než jeho kabinet předčasně skončil a nastoupila Tošovského úřednická vláda, zapsal se premiér Klaus do paměti nejen jako zakladatel ODS, ale jako člověk, který stál za privatizací a společně s Vladimírem Mečiarem rozdělil Československo na dvě republiky. Jeho druhá vláda skončila předčasně, když ho spolustraníci vyzvali k rezignaci z čela strany kvůli finančním skandálům okolo financování strany. S filmaři z FAMU se o svém premiérování Václava Klaus bavit nechtěl.
Josef Tošovský (premiérem půl roku) předsedal takzvané úřednické vládě a rozhovor s filmaři do cyklu Expremiéři rovněž odmítl. Introvertní finančník figuruje v kauze kolem privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS), která sice začala už za Klausovy vlády, ale právě Tošovského kabinet je obviňován, že nepřátelskému převzetí podniku nezabránil. Tošovský během svého vládnutí přišel o přátelství Václava Havla, když se proti němu spojil s Václavem Klausem a Milošem Zemanem.
Éra předsedy vlády Miloše Zemana (premiérem čtyři roky) je spojována zejména s opoziční smlouvou, kterou uzavřel se svým rivalem Václavem Klausem. Sociální demokraté tak mohli s podporou ODS po předčasných volbách v roce 1998 udržet menšinovou vládu. ČSSD tehdy vyhrála i díky slibované akci Čisté ruce, která měla odhalovat propojení mezi podnikateli a politiky. Trestní oznámení na ministra Jaroslava Baštu, který Čisté ruce řídil, bylo pouze pomyslnou tečkou za nevalným úspěchem této akce. Vedle často kritizované opoziční smlouvy figuruje Zemanova vláda také v privatizaci MUS. V roce 1999 totiž jeho kabinet prodal firmě Investenergy zbylý státní podíl v podniku, a to údajně za směšně nízkou cenu 650 milionů.
Premiérskou štafetu převzal další sociální demokrat Vladimír Špidla (premiérem dva roky), za jehož úřadování vstoupila ČR do Evropské unie. Přestože právě ČSSD pomyslně dovedla republiku do Unie, ve volbách do Evropského parlamentu byla převálcována ODS a podpora Špidly i celé vládní koalice ve straně výrazně klesla. Špidla pak rezignoval na post šéfa ČSSD i předsedy vlády. Miloš Zeman Špidlu a některé další poslance za ČSSD obvinil ze „zrádcovství“ při prezidentské volbě v roce 2003. V tajné volbě totiž svého expředsedu nepodpořili tehdejší lídři sociální demokracie a prezidentem se stal Václav Klaus.
Následovalo období premiéra Stanislava Grosse (premiérem necelý rok), který svou slibně rozběhnutou kariéru ukončil jedním z největších politických skandálů polistopadové éry. Deník MF Dnes na začátku roku 2005 publikoval článek, kde poukázal na skutečnost, že premiér má na Barrandově luxusní byt, na který si ze svých příjmů nemohl ušetřit. Gross od počátku nedokázal vysvětlit, kde peníze na bydlení vzal. Nejmladší předseda vlády v historii samostatného Česka na tom v současnosti podle spekulací bulváru není se zdravím nejlépe, sám ovšem o svém stavu hovořit nechce. Podle svých slov přijal Krista a všem, kteří mu jako předsedovi důvěřovali, se v České televizi před pár měsíci veřejně omluvil.
Jiří Paroubek (premiérem rok a půl) byl jednou z výraznějších tváří sociální demokracie. Sympatie řady lidí ztratil po zásahu policie na techno festivalu CzechTek v roce 2005, kdy podpořil tvrdý zásah policejních těžkooděnců. Přestože pod jeho vedením dosáhla ČSSD v parlamentních volbách v roce 2006 historicky nejlepšího výsledku a získala 74 mandátů, Paroubek se předsedou vlády nestal, protože ODS získala ve sněmovně 81 křesel.
Poté nastoupil premiér Mirek Topolánek (premiérem necelé tři roky), který v čele české vlády předsedal i Radě Evropské unie. Uprostřed českého předsednictví byla ale Topolánkově vládě vyslovena nedůvěra vyvolaná právě Paroubkem a Topolánka v březnu 2009 nahradil Jan Fisher. S osobou Mirka Topolánka je spojována řada kontroverzních výroků a gest od zdviženého prostředníčku pro Miroslava Kalouska po rozhovor pro časopis Lui, kde se nelichotivě vyjádřil na adresu církví, homosexuálů i voličů ČSSD. V politické kariéře mu nepomohlo ani přátelství s lobbistou Markem Dalíkem, jenž se mimo jiné společně s expremiérem stal součástí takzvané toskánské aféry, tedy neformálního setkání vrcholných politiků s lobbisty a podnikateli na dovolené v Itálii.
Po pádu Topolánkova kabinetu vládl úřednický kabinet Jana Fischera (premiérem přes rok). Bývalý vicepremiér z předešlé vlády Martin Bursík (SZ) v únoru 2010 při sporech o novelu horního zákona obvinil Fischera z podlehnutí uhelné lobby s náznaky korupce a poukázal na vazby mezi uhelnou společností Czech Coal a premiérovým okolím. Mirek Topolánek zase Fischera opakovaně kritizoval za slabost a Fischerův syn Jan následně na protest vystoupil z ODS, jejímž členem byl od svých 18 let.
Poslední medailonek je věnován Petru Nečasovi (premiérem tři roky). Jeho vládní koalice spolu s TOP 09 a zejména s Věcmi veřejnými proslula několika skandály a značnou nestabilitou. Vše vyvrcholilo kauzou Nagyová, kdy se spojilo sledování pozdější Nečasovy manželky vojenskou rozvědkou s rozdáváním politických trafik a vyústilo to zásahem na vládě a následnou Nečasovou rezignací. Také expremiér Nečas, stejně jako Klaus a Tošovský, odmítl s dokumentaristy natočit rozhovor.
