Praha - Fyzické útoky jsou stále brutálnější, navíc přicházejí nové, rafinovanější formy, které násilníci při týrání obětí, většinou svých rodinných příslušníků, využívají. Podle sociologické sondy z roku 2003 zažila každá třetí česká žena domácí násilí. Častější je fyzické týrání, psychické násilí je méně viditelné, o to může být závažnější. Mezi jeho formy patří například stalking, tedy špehování, pronásledování a dlouhodobé psychické obtěžování.
Asi nejznámějším případem domácího násilí u nás je kauza Kamily Velikovské. Manžel ji léta systematicky týral a ponižoval. V bezvýchodné situaci ho zastřelila a dostala za to sedm let vězení.
Nedostatečná ochrana obětí domácího násilí je slabým bodem českého právního systému. První zásadní změny v ochraně obětí přišly teprve před čtyřmi roky. „Jsme rádi, že alespoň od roku 2004 je násilí trestným činem a dá se proti němu zasáhnout,“ uvedla Zdena Prokopová ze sdružení ROSA.
Druhým rokem u nás platí zákon o vykázání. Násilníkovi může policie zakázat vstup do společného obydlí. Loni strážci zákona vyjížděli k více než 6 000 případům domácího násilí. Každý sedmý z nich pak skončil vykázáním pachatele nebo pachatelky ze společné domácnosti. Jen v osmi případech byl obětí muž.
„Vykázání má preventivní charakter. Je velice důležité, že je žena ochráněna a nedojde k dalšímu napadání, protože domácí násilí může končit i smrtí,“ doplnila Prokopová.
Až v pětadevadesáti procentech případů domácího násilí jsou svědky děti. Na ty má teror rodičů velmi silný vliv. Začíná to tím, že mají pocity viny nebo se zhorší ve škole. Děti si pak tyto modely rodinného chování nesou do budoucna.
V současnosti funguje v každém větším městě organizace, která se specializuje na pomoc obětem domácího násilí. Oběti domácího násilí mohou 24 hodin denně volat na Dona linku (251 511 313). Odborníci ale varují, že asi dvě třetiny těch, kteří prožívají domácí teror, nikdy násilné skutky neoznámí.
