Praha – Jádrem pražské městské hromadné dopravy byly od počátku tramvaje. Ještě na počátku 20. let 20. století měly faktický monopol, jenomže potom vznikla tzv. Velká Praha – do města se začlenila dosavadní předměstí jako Záběhlice, Kunratice nebo Bohnice. Stavba tramvajových tratí do míst, která zatím byla od centra Prahy fyzicky oddělena, nepřipadala v úvahu, a tak se vedení Elektrických podniků začalo zabývat myšlenkou na vytvoření městských autobusových linek.
Autobusová doprava v Praze je nezastupitelná
S městskými autobusy – resp. omnibusy – měla Praha zkušenost již na počátku 20. století. Zkušební provoz v letech 1908 a 1909 ze Starého Města přes Malou Stranu na Hradčany se ale neosvědčil – autobusy byly poruchové, často bouraly a vše vyvrcholilo událostí, kdy v prudké Nerudově ulici přestal autobus brzdit. Řidiči se nakonec podařilo situaci zvládnout a nikdo se nezranil, Elektrické podniky ale raději autobusy prodaly a postavily v centru nové tramvajové tratě.
Po vytvoření Velké Prahy v roce 1922 však nebylo na výběr – k dosavadní Praze, která zahrnovala Staré a Nové Město, Malou Stranu, Hradčany, Josefov, Vyšehrad, Holešovice-Bubny a Libeň, přibyla nejenom přímo sousedící města jako Smíchov nebo Karlín, která byla s centrem fakticky propojena, ale i mnohé přespolní obce. A tak zatímco na Smíchov nebo Vinohrady už dávno jezdily pražské tramvaje, pro obsluhu těchto odlehlých městských částí bylo nutné zřídit efektní, ale méně náročný dopravní systém.
Ani tentokrát nebylo zavedení městských autobusů bezproblematické. Jeho příprava zabrala tři roky, mimo jiné kvůli změně dopravce. Nejprve byla pověřena provozováním autobusových linek soukromá Autodopravní akciová společnost. Ta však ještě před zahájením provozu zkrachovala.
Autobusy jako tramvaje bez kolejí
Autobusy nakonec spadly do kompetence Elektrických podniků hlavního města Prahy, které pro nové dopravní prostředky zřídily garáže v areálu karlínských dílen a pankrácké vozovny. Díky svému provozovateli byl nový systém úzce propojen se stávajícími tramvajovými linkami. Autobusy na ně navazovaly, výchozí byly z tramvajových konečných.
První autobusové linky neměly čísla, rozlišovaly se pomocí písmen. Jako první byla zavedena linka A, jejíž spoje poprvé vyjely v neděli 21. června 1925. Byla dlouhá pouze 3,5 kilometru a vedla z Čechova náměstí ve Vršovicích k záběhlickému zámku. Měla pouze jednu nácestnou zastávku a celou trasu ujely autobusy za osm minut.
Druhá linka B zahájila provoz krátce poté, v říjnu 1925. Vedla z Pankráce do Kunratic. V dalším roce začaly jezdit autobusy také do Malešic, Jinonic a Bohnic. Již krátce po zahájení provozu se ale ukázalo, že je napraktické autobusy pouze navazovat na tramvaje u jejich konečných, a tak byla v roce 1927 zavedena centrální linka H, která vedla částečně v souběhu s tramvajovými tratěmi z Žižkova na Jungmannovo náměstí.
Vzestup a pád městských autobusů
Od roku 1932 začaly jezdit i noční autobusové linky, které podobně jako ty denní dostaly novou základnu v podobě moderních dejvických garáží. Vzestup městské autobusové dopravy pokračoval až do začátku druhé světové války, kdy jezdilo už osmnáct autobusových a také dvě trolejbusové linky, Elektrické podniky provozovaly na 130 autobusů. Vzhledem k problémům nacistického Německa se zásobami paliva, vzrostl ve válečné Praze opět význam tramvají a většina autobusových linek byla zavřena. V roce 1945 jezdilo pouhých patnáct vozů poháněných dřevoplynem nebo svítiplynem.
Ani po válce ale nebylo vedení nově přejmenovaných Dopravních podniků autobusům příliš nakloněno. Provoz na periferních linkách byl sice obnoven, do centra se ale autobusy (od roku 1951 byly jejich linky číslované) vrátily ve větší míře až v 60. letech. Tehdy už přestávala postačovat kapacita tramvají a autobusy je na souběžných linkách doplňovaly. Jejich trasy vedly z Petřin přes centrum do Krče nebo z Veleslavína na Spořilov.
Návaznost na metro
Po otevření metra v roce 1974 byly autobusy opět navráceny do své původní role obsluhy periferií. Jejich linky většinou začínaly u konečných metra a obsluhovaly nově budovaná panelová sídliště, kam podzemní dráha zatím nevedla. Ačkoli se v centru začaly rušit tramvajové tratě, jejich náhradou mělo být metro, autobusy tak z centra skoro vymizely.
Od 90. let minulého století začala Praha propojovat městskou a příměstskou autobusovou dopravu, některé linky tak jezdí za město do přilehlých obcí, zároveň ale zajišťují i vnitřní obsluhu metropole. Na počátku 21. století se začaly autobusy opět objevovat i na některých místech v centru. Po Novém Městě nebo Malé Straně začaly jezdit minibusy, které nemají problém s průjezdem úzkých uliček. Od 90. let také přestává být Dopravní podnik výhradním provozovatelem pražských autobusů. Soukromé společnosti zajišťují většinu příměstských linek, občas ale jezdí i na periferních městských linkách.