Slezské zemské muzeum v Opavě ukazuje na výstavě s názvem Trochu mouky, medu, koření, jak se kdysi pekly perníky, kdy se sladké pečivo začalo v Čechách vyrábět a kam až sahá historie perníkářského cechu v Opavě. Kuchařky určitě zaujmou také dobové recepty.
Med, mouka, ale také badyán, hřebíček, zázvor, kardamon a pepř. Tyto ingredience se po staletí používaly k výrobě perníků. Podle pepře se perníku také dlouho říkalo – peprník. Do českých zemí se pochoutka dostala z Německa.
„U nás se perník objevuje v roce 1335 v Turnově, kde se prodával na poutích, jarmarcích. V Opavě pochází první dokument z roku 1595, kdy perníkáři odváděli platy městské radě,“ říká kurátorka výstavy Miroslava Suchánková.
V šestnáctém století byly perníky velmi drahou záležitostí, objednávala si je šlechta a bohaté měšťanstvo.
„Tehdy byly formy převážně náboženského charakteru, nebo s motivy šlechtického prostředí. Vyráběli je řezbáři a rytci. Teprve když se perníky dostaly do širších vrstev, to je v 18. století, začali si je zhotovovat také perníkáři sami,“ vysvětluje kurátorka.
Perníkáři spolupracovali se včelaři, od kterých dostávali nejen med, ale také včelí vosk.
„Vyráběli například také betlémové figurky, svíce, různé devocionálie, které prodávali také na poutích, jarmarcích, o posvíceních,“ říká autorka výstavy.
Z perníkového těsta se nevyráběla jen sladká pochoutka. Například na takzvaných drůbeřkách byste si moc nepochutnali.
„To byl perník, který se mohl slepit. Dětem sloužil jako hračky a tento perník se také používal k zavěšení na stromeček,“ informuje Suchánková.
Výstava o historii výroby perníku bude v památníku Petra Bezruče v Opavě do 27. ledna.
