Brno - „Ženy a moc v Latinské Americe“ - téma, o kterém se diskutovalo na Fakultě sociálních studií MU v Brně. Gendrovou tématiku sem přijela probírat Markéta Pilátová, spisovatelka, novinářka, překladatelka a hispanistka. Rodačka z Kroměříže vystudovala romanistiku a historii na FF Univerzity Palackého v Olomouci, dva roky působila na katedře slavistiky ve španělské Granadě a nyní už šest let žije v Latinské Americe, kde učí potomky českých krajanů, kteří emigrovali do Brazílie a Argentiny. Jako spisovatelka má na svém kontě dva romány.
V Latinské Americe je u moci více žen než v Evropě, říká hispanistka Markéta Pilátová
V Latiské Americe můžeme vidět mnoho případů, kdy se ženy dostaly na vysoká politická místa, jmenujme třeba prezidentky Cristinu Kirchner nebo Michelle Bachelet. Dá se říci, že latinskoamerickým ženám se daří lépe prosazovat v politice než českým?
Ve srovnání s Evropou se jim daří určitě hodně a už výmluvný je počet současných prezidentek, je to chilská prezidentka, která právě skončila své volební období, je to argentinská prezidentka, kostarická prezidentka…
Zatímco Česko na svoji první prezidentku stále čeká. Čím to tedy je, že jsme stále krok pozadu?
Já si myslím, že to souvisí s přechodem k demokracii, který nastal v latinské americe po pádu vojenských režimů na konci 70. až 80. let a ty společnosti se emancipovaly nejenom v demokratickém smyslu, ale proběhla tam i taková živelná emancipace žen, které byly předtím velice znevýhodněné, prožívaly ve srovnání s evropskými ženami velmi těžkou situaci. Když přišla konečně demokracie, ženy se doslova vrhly do politiky. V Česku byla za komunismu taková vynucená rovnoprávnost, jsme na ni zvyklé a lépe připravené. Rovnoprávnost je pro nás takovou samozřejmostí.
Jsou latinskoamerické ženy političky, silné mocné ženy spíše vyjímkami nebo to tak funguje i v běžné společnosti?
Spíše jsou to výjimky, není to všude tak růžové v latinskoamerických společnostech. Ty prezidentky mají za sebou solidní, dlouhou kariéru, ale kdybych to měla zobecnit, jsou to většinou ženy z vysokých společenských vrstev, které mají výborné vzdělání a často studovaly ve Spojených státech nebo např. v Austrálii. Jsou to tedy ženy, které měly určitou šanci už od narození.
Vy máte mnohaleté zkušenosti se životem v Argentině a Brazílii, můžete tedy srovnat postavení ženy ve společnosti u nás a v Latinské Americe?
Určitě můžeme mluvit o rozdílech, protože dodnes to mají hispánské ženy těžké, protože v těchto společnostech je velmi zakořeněný machismus, to znamená, že muž má velkou pravdu a má ji vždycky. Ženy proti machismu dodnes bojují a nejde jim to tak ideálně, jak by si asi přály.
Slaví se MDŽ v Latinské Americe a pokud ano, jakým způsobem?
Slaví se mnohem méně než u nás a taky úplně jinak. MDŽ je takový dělnický svátek, levicový, který slaví hlavně takto orientované ženy. A má formu spíše protestních akcí, právě proti machismu, proti násilí na ženách, které je v těchto zemích nesrovnatelně větší a častější než u nás. Tam se nemluví o počtu týraných, ale o počtu zabitých žen.