Kyjev/Praha – Ukrajina si dnes připomíná hladomor, který zemi zasáhl v letech 1932 a 1933. Ukrajinský parlament loni v listopadu schválil zákon, který označuje hladomor vyvolaný uměle stalinským režimem na počátku třicátých let za genocidu vůči ukrajinskému lidu.
Ukrajinští historikové se shodují na tom, že to byla cílená genocida. Naproti tomu historikové z jiných zemí to považují za stalinistický zločin, neboť primárním úkolem hladomoru nebylo vyhladit ukrajinský národ, ale zlomit Ukrajince.
Zákon prosadili Viktor Juščenko, Julija Tymošenková a socialisté proti vůli Strany regionů Viktora Janukovyče a komunistů. Ti totiž soudí, že hladomor nenesl jasné znaky genocidy, a obávají se, že jeho přijetí povede ke zhoršení vztahů s Ruskem.
Ruští představitelé sice přiznávají existenci hladomoru, nicméně připomínají, že hladomor postihl celý Sovětský svaz. Podle hostů Dobrého rána Rusko odmítá přiznat zločiny té doby a nemá vůli příliš diskutovat o minulosti. Libor Dvořák upozorňuje, že lidé, kteří jsou v Rusku u moci, pocházejí zejména z KGB, jejíž předchůdkyně NKVD přímo vykonávala tehdejší teror. Nelze se tudíž divit, že se těmito záležitostmi nechtějí příliš zabývat. Navíc Moskva to podle Dvořáka chápe jako útok proti ní, i když Juščenko věc pojímá spíše tak, aby si „ukrajinský národ uvědomil, jaké má dějiny a jak jsou tragické stránky jeho dějin spojeny právě se sovětskou epochou.“
Stalinův režim zahájil v roce 1932 násilnou kolektivizaci venkova, během níž bylo do té doby soběstačným rolníkům označovaným propagandisticky za „kulaky“ zabavováno nejen obilí, mouka, zelenina a hospodářský dobytek, ale i osivo na příští rok. To následně vedlo k nebývalému hladomoru, během něhož zemřelo až deset milionů Ukrajinců. Každý den umíralo 25.000 lidí, byly zdevastovány celé vesnice. Mezi zoufalým obyvatelstvem se rozšířil i kanibalismus. Ti, kdo protestovali, byli zastřeleni nebo posláni na Sibiř. „Odebíralo se lidem naprosto všechno. Když už nebylo možné obilí odebrat, tak se házelo do moře. Podle Stalina prý bylo Ukrajinců příliš mnoho,“ připomněla tragické události publicistka a vězeňkyně Pavlina Benoniová. Důsledkem hladomoru bylo snížení obyvatel Ukrajiny o čtvrtinu.
Sovětská vláda hladomor údajně vyvolala záměrně, aby zadusila ukrajinské touhy po nezávislosti. Stalin tehdy potřeboval obilí k tomu, aby je mohl prodávat za technické komponenty pro budování průmyslu. Za sovětské éry bylo masové hladovění střeženo jako státní tajemství. Ukrajinská tajná služba loni v listopadu poprvé zveřejnila část tajných sovětských archivů, kde byly shromážděny materiály o tomto hladomoru.
Ve 20. století zažila Ukrajina tři hladomory, všechny v sovětských dobách. První v letech 1921 až 1923 byl ve světě neznámější, protože tehdy ještě neexistovala tak pevná cenzura. Další byl v letech 1946 až 1947 jako důsledek poválečného rozvratu; nebyly ale tak kruté jako „kolektivizační“ pohroma z 30. let. Právě vychvalovaná kolektivizace podle historiků způsobila, že zatímco v carských dobách Rusko obilí vyváželo, od 30. let musel Sovětský svaz do svého zániku obilí každoročně dovážet, aby uživil obyvatelstvo.
