Opava - Na renomovaného spisovatele Jana Balabána umělecký svět nezapomíná. Autor zemřel před třemi lety. Během nich mu vyšlo souborné dílo, vznikl o něm dokument a taky posbíral ceny. Mezi nimi i tu nejprestižnější, kterou je Magnezia Litera za knihu desetiletí. Teď o jeho životě a díle uspořádalo unikátní výstavu Slezské zemské muzeum v Opavě.
S Janem Balabánem se básník Ivan Motýl vídal pravidelně dvakrát týdně na pivu. Naposledy se tak se svým přítelem setkal tři dny před jeho smrtí.
Podle slov básníka Ivana Motýla chybí celé Ostravě a především umělecké bohémě, která je bez něho naprosto osiřelá, protože to byl člověk, který dokázal lidi dávat dohromady. Byl rytířem kulatého stolu a to od té doby nikdo nedělá.
Retrospektivní výstava v opavském Slezském zemském muzeu Ivana Motýla zaskočila. Ještě neměl odvahu si ji celou projít.
„Já sama jsem měla pochybnosti, jestli uspořádat výstavu, ale teď mám tu nejlepší možnost, dát materiál dohromady a uchránit ho v komplexnosti,“ uvedla kurátorka Martina Klézlová.
Přítomnost zesnulého prozaika je téměř hmatatelná. Návštěvník není zahlcen texty, vitrín je minimálně. O jeho životě vypráví soukromé fotografie nebo pokoj, ve kterém Jan Balabán nad svými sešity sedával s tužkou v ruce.
A nechybí ani fenomén Černého pavouka. Jeho atmosféra je věrohodná, stačí si objednat a počkat, až vejde Jan Balabán. V undergroundovém klubu se od počátku 90. let scházela umělecká smetánka celého Ostravska. Pavouk pak zanikl se slavnou érou Stodolní ulice.
„Byl velkým pozorovatelem života a člověk se v jeho knihách poznával“, uvedl výtvarník Pavel Šmíd.
„Znám prodavačky, znám kadeřnice, které ho milují, na druhé straně vím o těžkých intelektuálech, kteří ho čtou,“ zmínil Ivan Motýl.
K jeho textům se mnozí vrací. Co si čtenář vybere často závisí jen na tom, v jaké životní etapě se zrovna on sám nachází.
