Frenštát pod Radhoštěm - Městu pomáhají dárci, hasičům zase psychologové. Zbytky těl v sutinách domu a ohořelé dětské hračky je podvědomě pořád provází. Trápí je i další věci. Terapie, kterou v těchto dnech procházejí, potrvá asi měsíc. Podle psychologů je nutná.
Hasiči Tomáš Palica a Radim Karas přecházejí pásku, aby se na místo neštěstí znovu podívali, dnes už s větším klidem. Při oživování vzpomínek se ale klid vytrácí. Požár tehdy uhasili jejich kolegové, Tomáš s Radimem měli za úkol najít děti.
„Naděje byla čím dál menší, až se rozplynula úplně,“ vzpomíná hasič z Ostravy-Zábřehu Radim Karas. „Po hodině vyprošťování jsme začali postupně nalézat dětská těla. První miminko, to nejmenší, bylo po levé straně, zhruba v místě toho bílého polystyrenu a šedých sutin,“ říká hasič Palica.
Pro hasiče to byl jeden z nejnáročnějších zásahů vůbec, a to nejen kvůli vyprošťování těl. Výbuch měl několik ohnisek, panely budovy staré čtyřicet let se příliš rychle drolily. „Když se po něčem takovém vrátí zpátky na stanici, tak vnímají, že se něco změnilo. Byl to určitý zásah do jejich psychiky,“ vysvětluje psycholog krajských hasičů David Dohnal.
Ostravští záchranáři Tomáš a Radim pomoc psychlogů nakonec nepotřebují. Jejich kolegové z Frenštátu jsou na tom hůř. Čekají je hromadná sezení, na kterých jim odborníci pomohou se s tragédií nějak vyrovnat.
