Londýn - Život v permanentně válčící Oceánii je podřízen Velkému bratrovi. Sebemenší nesouhlas se Stranou nebo jen letmé zaváhaní v každodenních projevech nenávisti vede přímo do osidel Ideopolicie. Nejdůležitější je pravověrnost. O tom, co je pravověrné rozhoduje Strana. Lidská individualita je zločinem. Kam až mohou dospět rebelové, kteří se odhodlají postavit totalitní moci? To zkoumá slavný román 1984 britského spisovatele George Orwella, který poprvé vyšel 8. června 1949.
Hlavní hrdina románu Winston Smith se lopotí v oddělení záznamů na Ministerstvu pravdy, které se zabývá manipulováním minulosti. Trápí ho bércový vřed a znechucení nad vlastním životem utápí v odpudivě chutnajícím ginu Vítězství. Jednoho dne roku 1984 si mimo zorné pole vševidoucí obrazovky Velkého bratra začne vést deník a pomalu dochází k názoru, že je třeba postavit se systému na odpor v zájmu zachování zdravého rozumu. Jeho rozhodnutí ještě posílí nečekaný milostný vztah s nespoutanou Julií.
Sovětské čistky i ve vlastních řadách Orwella rozčarovaly
Taková je v kostce zápletka znepokojující knihy, kterou časopis Time zařadil mezi stovku nejvlivnějších románů vydaných po roce 1923. Orwell ji dokončil rok před svou smrtí. Původně zanícený socialista v ní zúročil své zkušenosti ze španělské občanské války, kam původně přijel jako válečný reportér a kde nakonec skončil jako voják bojující proti fašismu. Kromě hrůz války tam zažil hluboké rozčarování, když si uvědomil, že sovětští velitelé provádějí čistky i ve vlastních řadách a odstraňují každého, kdo nevyznává stalinistický komunismus.
Právě nechvalně známé praktiky stalinismu i dalších diktatur, počínaje likvidací odpůrců, posloužily Orwellovi jako předloha k literárnímu výletu do budoucnosti. V antiutopickém textu do krajnosti rozvedl potenciál totalitní moci manipulovat s lidskými bytostmi pomocí vyspělé techniky a nevědomosti.
V komunistických zemích byl román 1984 na indexu zakázaných knih
Protitotalitní poselství románu se přirozeně nelíbilo dotčeným soudruhům v Sovětském svazu ani Československu. Kniha se v komunistických zemích ocitla na indexu a čeští čtenáři si ji mohli poprvé oficiálně přečíst až v roce 1991. Předtím vyšla pouze samizdatově. Symbolicky v roce 1984 ji vydal Index v Kolíně nad Rýnem s doslovem Milana Šimečky.
Naléhavost tématu i kvalitu literárního zpracování dokládají početné adaptace. Román, publikovaný prvně londýnským vydavatelstvím Secker & Warburg, byl upraven pro rozhlas, divadlo a několikrát byl také zfilmován, první televizní adaptace byla natočená už v roce 1954. Motiv Velkého bratra coby absolutní autority opakovaně využívají tvůrci reklam i režiséři hudebních videoklipů. Vypůjčili si jej i autoři novodobých reality show.
