Šlapanice – Několik hektarů půdy a spodní voda pod areálem bývalé chemičky jsou zamořeny jedovatým fenolem. Ekologická zátěž bude Šlapanice u Brna tížit i nadále. A to i přes loňský slib ministerstva, že na sanaci peníze určitě budou.
„Každopádně počítáme s tím, že i kdyby byl velký ekotendr zrušen, vypíšeme samostatnou zakázku tak, aby ve Šlapanicích byla další fáze dekontaminace zahájena v příštím roce,“ řekl pro Českou televizi koncem září loňského roku mluvčí Ministerstva financí Ondřej Jakob. Kontroverzní supertendr na odstranění starých ekologických zátěží nakonec opravdu padl. Svůj slib ale ministerstvo splnit zatím nedokázalo, prý kvůli nedostatku financí.
Státní finance jsou přitom klíčové. Stát se totiž už roku 1994 zavázal, že zátěž odstraní na své náklady. „Nedostatek financí stále brání zahájení druhé etapy sanace. Jsme v kontaktu se všemi dotčenými orgány, které mají k této zátěži co říci, což je Česká inspekce životního prostředí, krajská hygiena, Ministerstvo životního prostředí, vlastník areálu, a v neposlední řadě Ministerstvo financí, jež teď sehrává klíčovou roli,“ potvrdil místostarosta Šlapanic Pavel Horák (TOP 09), podle něhož bude na odstranění fenolu potřeba v druhé etapě zhruba 50 až 70 milionů.
„Ministerstvo zatím financuje ochranné sanační čerpání, které zamezuje úniku znečištění mimo areál. Úplné dokončení sanace by si vyžádalo dalších zhruba 250 milionů korun. My se tímto problémem intenzivně zabýváme, situaci analyzujeme, ale prostředků je bohužel málo, takže není jisté, zda vláda tento záměr schválí.“
aktuální vyjádření mluvčího Ministerstva financí Ondřeje Jakoba
I když stav zátěže zatím není havarijní, jedy se z areálu továrny postupně rozšiřují do okolí. „Zátěž se spolu s podzemními vodami šíří i mimo areál, což znehodnocuje jak životní prostředí, tak i například nemovitosti v blízkém okolí,“ dodal místostarosta.
Neviditelná hrozba 12 metrů pod zemí
Obyvatelé Šlapanic na vyčištění půdy a podzemních vod od jedovatého fenolu čekají už léta. Zdrojem znečištění byla výroba dehtových lepenek. Ta v areálu továrny probíhala za druhé světové války až zhruba do padesátých let. Lidé z okolí mají své studny stále jen na okrasu, kontaminovanou vodu nesmějí používat vůbec na nic. „Není doporučeno, aby se voda používala na pití, na koupání ani na zalévání. Ten, kdo studnu má, tak ji nemůže používat, protože je to tady všechno durch prosáklé,“ stěžoval si jeden z místních obyvatel.
„Nemůžeme v areálu nic realizovat, nemůžeme tu stavět, nemůže tu být nějaká lepší výroba. Musíme počkat, až bude dokončena dekontaminace. První etapa skončila v roce 2003. Od té doby se vede boj o etapu druhou,“ popsal provozní vedoucí Dalibor Ježorek z firmy ICEC, která areál továrny vlastní. Město je ochotné továrnu, kde jsou dnes sklady, koupit a přestavět ji na nové centrum Šlapanic s bytovými domy, víceúčelovou halou nebo parkem. To se ale nestane, dokud nebude ekologická zátěž odstraněna.
