Praha - Skupina poslanců kolem Vlastimila Tlustého se opět postavila proti vládní koalici a společně s opozicí již podruhé nenechala projít zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi prvním čtením. Z řad lidovců se okamžitě začaly ozývat hlasy, že koalice má vážný problém. Může se zdát, že hlavní problém má poslanec Vlastimil Tlustý. Ten však našel slabinu vlády, která nedokázala přesvědčivě vysvětlit, proč se má církvím vyplatit zrovna 270 miliard korun, a zaútočil na ni.
Skutečnost, že církevní restituce jsou opravdu velkou slabinou, potvrzuje i komentátor Reflexu Bohumil Pečinka: „To je skutečně velká slabina této vládní koalice, protože ta celou svou koncepci založila na tom, aby se schválila co nejdříve, než se ostatní probudí a začnou o tom diskutovat. A já myslím, že on odhalil toto slabé místo.“
Vlastimil Tlustý již od začátku projednávání restitučního zákona dává hlasitě najevo, že se mu připravená norma nelíbí. „Mirek Topolánek dal jasně najevo, že se nepokouší žádný kompromis, žádnou dohodu nalézt, on si prostě myslí, že stačí zavelet a že je jedno, co je pravda, že je jedno, proč má být zaplaceno 270 miliard, ale já si to nemyslím.“
Tlustý se zařadil mezi problémové poslance vládní koalice
Vlastimil Tlustý však není jediným rebelem v českém parlamentu. Kromě sociálnědemokratických přeběhlíků Michala Pohanky a Miloše Melčáka je často zmiňován i lidovecký nespokojenec s poplatky u lékaře Ludvík Hovorka. „V zásadě jsem nebyl pod lobbistickými tlaky, ale často se objevují takové náznaky, že by člověk měl uposlechnout nějaký názor a hlasovat podle tohoto názoru,“ komentuje svoji pozici na české polické scéně poslanec Hovorka.
On a neposlušné poslankyně Strany zelených Olga Zubová a Eva Jakubková nezvedli ruku ani pro vyslání vojáků do Afghánistánu. Ani v minulých funkčních obdobích nechyběli rebelové - unionisté Marián Bielesz a Hana Marvanová nebo Josef Hojdar z ČSSD. Ti všichni mají jedno společné. Dělali problémy vládám, které visely na jediném hlasu.
Za první republiky přišli neposlušní poslanci o poslanecký mandát i o stranickou knížku
S politickou rebelií se potýkaly politické strany i za první republiky. Tehdy byl za porušení stranické disciplíny jediný trest - vyloučení ze strany. O svůj poslanecký mandát přišel již v roce 1919 poslanec František Modráček, když se vzepřel při hlasování o pozemkové reformě. Historik Vratislav Doubek k tomu dodává: „Sociální demokraté se odvolali tehdy k ústavnímu výboru sněmovny a ten rozhodl, že politické strany jsou rozhodně oprávněny poslancům odejmout jejich mandát, a to dokonce bez zdůvodnění.“
Poslanec Modráček byl pradědečkem Petry Buzkové, která se také často stavěla proti svému premiéru Miloši Zemanovi. Buzková se i přes své neshody s vedením sociální demokracie nakonec stala ministryní a dnes spokojeně odpočívá v advokacii.
