Pretoria - V Jihoafrické republice byl apartheid oficiální státní politikou v letech 1948 až 1990. Nicméně již dříve byla tato politika v zemi uplatňována. Projevoval se oddělením dopravních prostředků pro bělošské a takzvané „barevné“ obyvatele. Černošské obyvatelstvo nemělo přístup do restaurací, kin, parků, škol, nemocnic a jiných zařízení a veřejně přístupných míst určených bělochům. Na přibližně 13 procentech území Jihoafrické unie (pozdější JAR) byly zřízeny takzvané bantustany - černošské rezervace s určitou mírou samosprávy.
Právě 21. března 1960 se v Sharpeville shromáždilo 20 000 černošských demonstrantů, aby vyjádřili nesouhlas s novým zákonem, který nařídil černochům, aby u sebe nosili tzv. dompasy - identifikační průkazy s otisky prstů, údaji o zaměstnavateli a povolenkami ke vstupu do určitých oblastí. Jihoafrická moc tvrdě zasáhla - 69 demonstrantů bylo zastřeleno, 180 zraněno. Tento den je proto Mezinárodním dnem boje za odstranění rasové diskriminace.
V reakci na tuto událost byl zakázán Africký národní kongres a Panafrický kongres. Zároveň však v roce 1962 Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci 1761 odsuzující jihoafrickou politiku apartheidu a vyzývající členské země OSN k přerušení obchodních a vojenských styků s JAR.
Rostoucí mezinárodní tlak přiměl jihoafrickou vládu ke zmírňování politiky apartheidu. Frederik Willem de Klerk, jihoafrický prezident od roku 1989, ihned po nástupu do úřadu apartheid odsoudil, nechal z vězení propustit Nelsona Mandelu, uvězněného roku 1964 na doživotí a umožnil obnovení politické činnosti Afrického národního kongresu.
