Praha - Olympijské hry, které dnes oficiálně začínají v Pekingu, byly odjakživa spojeny s politikou, ať už ty antické, které trvaly více než tisíc let, nebo ty krátké novodobé. V této souvislosti lze připomenout některá fakta, i když to jsou třeba jen zajímavé kuriozitky.
Co možná nevíte o olympijských hrách a jejich symbolech
V Antice se jako atlet označoval ten, kdo se věnoval boji, běhu, skoku, hodu diskem nebo vrhu oštěpem. Vítězství vboji bylo ceněno nejvíc. Dnes je význam slova atlet užší, atletika zahrnuje běh, ať už spřekážkami nebo bez, skoky a hody či vrhy.
Řekové a Římané se o rekordy nestarali. Nejdůležitější pro ně bylo získat první místo. Navíc stadiony a dráhy nebyly jednotné, takže měření času či vzdáleností prostě nemělo cenu.
Olympijská vlajka s kruhy je nápad samotného zakladatele novodobých olympijských her Pierra de Coubertina. Krátce před První světovou válkou chtěl Coubertin spojenými kruhy reagovat na rostoucí vlnu nacionalismu a xenofobie. Pět kruhů symbolizuje pět kontinentů, šest barev reprezentuje barvy vlajek všech zemí, které se tehdy olympijského hnutí účastnily. Vlajka s kruhy poprvé oficiálně zavlála na olympijských hrách vAntverpách v roce 1920.
Novodobé olympijské hnutí dlouho diskriminovalo kromě žen a sportovců tmavé pleti také profesionální sportovce. Her se směl účastnit jen ten, kdo nehledal zisk. V praxi to znamenalo, že se olympijských her zúčastňovali jen ti, kdo si sportování mohli dovolit jako kratochvíli. Ženy se směly olympijských her účastnit poprvé vroce 1928 vAmsterodamu. Ve stejném roce se poprvé objevil olympijský oheň.
Olympijská pochodeň je nacistický vynález, poprvé se běželo z Atén do Berlína vroce 1936. Trasa vedla vesměs „hnědou“ Evropou. V roce 2008 rozhodl mezinárodní olympijský výbor, že pochodeň proběhne všechny kontinenty.
Olympijský pozdrav se prováděl zvednutou paží směřující mírně do boku. Poprvé se používal na olympiádě vAntverpách vroce 1920. Britové a Američané ho - na rozdíl od Francouzů - odmítli udělat při vstupu na berlínský stadion vroce 1936. Jeho podoba snacistickým pozdravem byla taková, že byl vroce 1946 zrušen.
Olympijská hymna, jak ji známe dnes, se používá od roku 1960. Složili ji Řekové Spyros Samaras a Kostis Palamas už pro první novodobé hry v roce 1896.
První případ dopingu v novodobé historii olympijských her byl odhalen v roce 1904 u Američana Thomase Hickse, který tehdy vyhrál maratón. Ukázalo se, že k vítězství mu pomohl koňak smíchaný se sulfátem strychninu.
V roce 1904 při hrách v Saint Louis se konaly takzvané „antropologické dny“, což byly dva dny her pro „primitivy“. Olympiáda byla tehdy přidružená k všeobecné světové výstavě (EXPO), kde byla k vidění mimo jiné jakási lidská zoo. Kromě Siouxů v ní byli umístěni také Pygmejové, mexičtí Kokopasové, černoši zkmenů ve střední Africe, Syřané zBejrútu a jeden Turek. Apačský váleční Geronimo tam prý prodával své autogramy. Většina „exponátů“ byla po skončení výstavy přesunuta do zoo v Bronxu do pavilonu primátů.
Maratón vznikl při příležitosti Aténských her vroce 1896. Vymyslel ho Francouz Michel Bréal. Chtěl, aby jeho délka - 42 km - symbolizovala vzdálenost mezi Marathonem a Aténami, kterou uběhl voják Filipidés vroce 490 př. n. l., když chtěl podat zprávu o vítězství Řeků nad Peršany. V maratónu tehdy zvítězil také Řek, Spiridon Louys.
Mezi disciplíny, které dnes na olympiádě už nenajdeme, patří například honba, střelba na holuba nebo na běžícího jelena, stejně jako závody vletu balónem.
K nejznámějším bojkotům novodobých olympijských her došlo hned v Aténách vroce 1896 (neúčastnilo se Turecko), dále v Berlíně 1936, v Moskvě 1980 a v Los Angeles 1984.