Washington - NASA si připomíná páté výročí katastrofy amerického raketoplánu Columbia, který 1.února 2003 při přistávacím manévru vybuchl a všech sedm členů posádky zahynulo. Spolu s nehodou Challengeru v roce 1986 šlo o nejhorší tragédii v rámci amerického programu letů raketoplánů do vesmíru.
Zkázu raketoplánu Columbia nepřežilo všech sedm členů posádky
Jen minuty dělily 1. února 2003 americký raketoplán Columbia od bezpečného návratu na zem. V důsledku poškození tepelného štítu se však stroj během přistávacího manévru ve výšce 63 kilometrů rozpadl.
Už start Columbie, na jejíž palubě byl i první izraelský astronaut Ilan Ramon, provázely problémy. Odlet mise s označením STS-107 byl několikrát odložen kvůli nepříznivému počasí a revizi palivového potrubí, kterou NASA nařídila provést na všech svých raketoplánech. Když se 16. ledna 2003 Columbia konečně vydala na cestu ke hvězdám, zdálo se, že začarovaný kruh byl konečně prolomen. O pouhé dva týdny později mohli diváci u televizních obrazovek namísto přistání sledovat děsivé představení připomínající pád roje meteoritů.
Příčinu tragédie odhalila až analýza filmových záběrů odletu Columbie. Po podrobném prozkoumání vědci zjistili, že levé křídlo zasáhl 82 vteřin po startu úlomek izolační pěny tvořící obal hlavní nádrže. Podle počítačových simulací pocházel kus z oblasti nad předním závěsem, kterým je špička raketoplánu připoutána k nádrži nosné rakety. V okamžiku nárazu se Columbia nacházela ve výšce dvaceti kilometrů a dosahovala už rychlosti 2,46 Machu (asi 3000 kilometrů v hodině).
Odpadávání kousků izolace nebylo podle techniků NASA při startech raketoplánů výjimečným jevem. Výsledkem bývalo částečné poškození keramických destiček tvořících tepelnou ochranu stroje, ale všechny mise se v pořádku vrátily zpátky. Columbia však měla nebývalou smůlu, neboť matematické modely ukázaly, že úlomek pravděpodobně zasáhl křídlo přímo na jeho náběžné hraně, která je tvořena dutými panely z kompozitního materiálu. Ačkoliv byl uhlík-uhlíkový laminát považován za mimořádně odolný, praktické testy provedené komisí ukázaly, že za určitých podmínek může dojít k proražení skořepiny a tím pádem k obnažení vnitřních konstrukčních prvků křídla.
Od tohoto zjištění se pak odvíjel scénář, který vyšetřovatelé označili za nejpravděpodobnější průběh havárie. Když Columbia sestupovala z oběžné dráhy, pronikla dírou v jednom z panelů náběžné hrany do vnitřku křídla žhavá plazma vnikající třením raketoplánu o atmosféru. Poškození konstrukce levé nosné plochy způsobilo ztrátu kontroly nad strojem, který se posléze působením aerodynamických sil rozpadl.