Světovým dnem UFO je 2. červenec. I proto byl v tento den hostem Petry Krmelové v rubrice Dobrého rána Profil astrofyzik, známý popularizátor vědy a viceprezident Rady evropských skeptiků Jiří Grygar.
„O vodnících máme větší evidenci než o ufonech,“ říká Jiří Grygar
Už šest let si připomínáme světový den UFO. Vy ale nevěříte, že jde o skutečné mimozemské civilizace?
UFO je anglická zkratka, která ve skutečnosti znamená neidentifikovaný létající objekt. My bychom z toho chtěli udělat IFO, tedy identifikovaný objekt – to je úkol vědy.
Chtěl byste se setkat s mimozemskou civilizací, byť na ni nevěříte?
To je zase trochu jinak. Mimozemské civilizace klidně mohou být, jen to nevíme. Kdyby byly a kdybych se mohl setkat s mimozemšťanem, tak by to byl největší zážitek mého života. Problém je v tom, že se nějak nehlásí. A jev UFO s tím určitě nesouvisí.
Někteří lidé říkají, že se mimozemšťané hlásí a nechávají zprávy. Projekt Záře, který v České republice shromažďuje a zpracovává informace o UFO, eviduje od začátku roku desítky takových případů a ne všechny jsou vysvětlené?
To je pravda. Problém spočívá v tom, že když jeden pozorovatel z jednoho stanoviště vidí nějaký podivný jev, který nazve UFO, tak je velice obtížné fyzikálně říci, o co jde, protože neznáte vzdálenost objektu a jeho rychlost. Když neznáte tyto základní veličiny, tak se těžko dá říci, o co jde. Když tomu nerozumím, nemohu si to hned vysvětlovat ufony. To je to samé, jako když vám teď řeknu, že jsou za tím vodníci. Dokonce o vodnících máme daleko větší evidenci než o ufonech – je o nich opera. Jsou do cela sympatičtí, tak proč by zrovna oni nemohli být za jevy UFO.
Co za těmito jevy podle vás stojí?
Většinou se jevy UFO dají vysvětlit jako astronomické úkazy, které lidi neznají, protože jsou vzácné. Například se objeví jasný meteor, což je úkaz, který můžete vidět tak dvakrát za život. Nebo jde o meteorologické úkazy, což byl případ toho prvního jevu, kterému se říká létající talíře a který byl pozorován roku 1947. Tam šlo evidentně o oblaka. Potom to jsou, jako v případě Roswellu, o kterém se v souvislosti s 60. výročím hodně hovoří, tajné vojenské pokusy. Tehdy bylo pro americkou armádu jistě výhodnější, když si lidé mysleli, že jsou za tím mimozemšťané, než aby si mysleli, že je za tím armáda.
Organizace, které toto sledují, spolupracují s armádou, meteorology, přesto zůstávají neobjasněné případy?
Musíme si uvědomit, že okolí Země je velice pečlivě sledováno například radary, o kterých se mluví v souvislosti s Českou republikou. Tyto radary pracují dvacet čtyři hodin denně a jsou schopné ve vzdálenosti tisíc kilometrů nad zemským povrchem objevit tenisový míček, takže je naprosto vyloučeno, aby tam proklouzla kosmická loď a aby lidé něco viděli. To je ten problém: lidé něco vidí a my se musíme snažit najít vysvětlení. Vždy se snažíme nabídnout řešení co nejobyčejnější. Když nám dojdou, hledáme komplikovanější – já pořád nabízím ty vodníky.
Víc než Češi věří na mimozemšťany Američané. V jednom rozhovoru jste řekl, že se docela divíte, protože mají velký technologický náskok a jsou nositeli mnoha Nobelových cen.
To je velký paradox. Spojené státy jsou zvláštním způsobem rozdvojeny. Na jedné straně mají špičkové vědce a na druhé straně mají obyvatelstvo, které žije téměř ve starověku. Například mnoho Američanů si myslí, že slunce obíhá kolem Země. Tito lidé si pak myslí, že jsme hojně navštěvováni mimozemšťany a že přistání na Měsíci bylo natočeno ve studiu. Rozdvojenost americké společnosti je pro mne udivující právě proto, že má technologický a vědecký náskok. Nerozumím tomu - je to pro mne možná větší záhada než UFO.
Skutečně jste chtěl být už v devíti letech astronomem? Říkal jste to rodičům?
To víte, že jsem to říkal. Měl jsem s tím docela potíže, protože jsem rodičům říkal, že budu to, co jsem zrovna četl. Tak to brali, že to bude zase jeden příběh, který za čtrnáct dní skončí, poněvadž si přečtu něco jiného. Toto však byl zlomový okamžik – knihu, kterou jsem si tehdy přečetl a kterou jsem se naučil nazpaměť, mám dodnes schovanou. Jmenovala se Vesmír novýma očima, za války to bylo takové salátové vydání, a byla napsána pro děti. Oslovila mne právě proto, že ukázala kolik nezodpovězených otázek je v astronomii či astrofyzice. To jsou opravdové otázky. To, co tady dnes probíráme, jsou pseudootázky.
Která otázka z těch opravdových a vážných vám skutečně vrtá hlavou? Na co byste chtěl přijít?
Největšími problémy astrofyziky jsou skrytá hmota a skrytá energie. To jsou věci, které hýbou astronomickým světem. Ovšem na to bych přijít nedokázal. Chtěl bych přijít na něco, na co ještě nikdo přede mnou nepřišel – to je ve vědě pořád dokola.
Je to právě to, čím se momentálně zaobíráte?
Určitě ano, protože máme (Fyzikální ústav Akademie věd) nádherný experiment, který probíhá v mezinárodní spolupráci na jižní polokouli v argentinské pampě. Experiment právě naběhl na plný provoz, to znamená, že všechny součásti tohoto obrovského zařízení (30 km² argentinské pampy je pokryté detektory) jsou v provozu. Kdyby se nám tam podařilo něco najít, byl by to dokonce velice významný objev.
Kontakt na vás je pouze přes e-mail. Skutečně nemáte mobilní telefon – nepotřebujete ho?
Naštěstí ho nepotřebuji. Ostatně tento rozhovor jsme si dohodli právě přes elektronickou poštu. Považuji to za daleko lepší, protože si poštu přečtu, když mám čas, a vy si přečtete odpověď, když zase máte čas vy. Prostě je to nejmenší rušení. Člověk chce pracovat soustředěně a pro soustředěnou práci je mobil ďábelský vynález, protože vás neustále ruší.
Umíte s mobilem zacházet?
V nejhorším případě asi ano. Asi bych to dokázal, ale nikdy nevím, která tlačítka jsou na co, takže raději to nechávám na ostatních, aby mi ho půjčili, když je potřeba.
(redakčně kráceno)