"Dodnes se raději dívám na parní stroj nebo krásnou lokomotivu při práci, než abych se díval na Rafaela" prohlásil spisovatel od jehož narození uplynulo 8. února 180 let. Známe jej všichni, když ne z knížek, tak z filmů Karla Zemana nebo televizních a divadelních adaptací. Není jím nikdo jiný než velký snílek a vizionář Jules Verne.František Novotný si do jubilejního stého Historického magazínu z 9. února pozval spisovatele a publicistu Ondřeje Neffa (ON) a programového ředitele nakladatelství Albatros Ondřeje Milera (OM).
180 let od narození Julese Verna
O Julesu Vernerovi jste napsal minimálně dvě knihy, dramatizoval jeho díla pro rozhlas a sbíráte jeho knihy. Čím vás Verne takto uhranul?
ON: Stalo se mi to, když mi bylo sedm let a Stání nakladatelství dětské knihy (později Albatros) vydalo 20.000 mil pod mořem a Tajuplný ostrov. Tehdy jsem to dostal k Ježíšku. Bylo to, jako kdybych strčil prsty do mandlu, který mne vcucnul a jsem v něm dodnes.
Byl jste ve Francii i po jeho stopách?
ON: Nebyl jsem v Nantes, kde se před 180-ti lety narodil. Byl jsem však v Amiens, což je město asi 100 kilometrů od Paříže, kde strávil pětatřicet let svého života. Napsal tam větší část svých děl, dnes je tam nádherně udržované muzeum, kde jsem se procházel jak v nějakém chrámu.
Z jakého prostředí Jules Verne pocházel a co ho všechno v životě potkalo, než prorazil se svojí první Podivuhodnou cestou? Která to vlastně byla?
ON: Jeho první dílo, které patří do cyklu Podivuhodné cesty, je Pět neděl v balóně. Verne pocházel z velmi zámožné právnické rodiny. Jeho otec ho předurčil na právnickou kariéru, Verne nakonec v Paříži práva skutečně vystudoval, na rozdíl od jeho staršího bratra Paula, který byl námořníkem, kapitánem transoceánské plavby. Paul později fungoval jako Julesův námořní poradce při cestovatelských záležitostech, kterých je ve verneovkách spousta.
Verne měl za sebou složitou autorskou dráhu. Snažil se psát divadelní hry, verše, historické romány – všechny byly naprosto neúspěšné. Až v roce 1867 vyšla kniha Pět neděl v balóně, která měla ohromný úspěch, který zaujal nakladatele Hetzela. Ten Vernerovi nabídl smlouvu, která by mu zaručovala stálý příjem pod podmínkou, že napíše dva svazky ročně. To byly podmínky velmi drsné.
V čem byl Verne novátorský, přinesl něco nového do literatury?
OM:Přinesl podstatnou věc, která do té doby nebyla a funguje až do dneška, a to je vzdělávací román. Situace v polovině 19. století byla podobná dnešku jen v menším měřítku. Vycházelo mnoho knih, bylo obrovské množství autorů a nedalo se to přečíst. Navíc nová střední třída, která se tlačila k moci, si říkala, na co číst básničky a báchorky, děti je třeba vzdělávat, aby poznaly svět.
V tomto nakladatel Hetzel skvěle vedl Vernea, který to dokázal skvěle pojmout – vytvořil román, který je zábavný, a přitom se dozvíte spoustu věcí o světě kolem. Tehdy, v době bez moderních komunikačních médií, to byl jediný zdroj zajímavých informací až do objevu rádia a televize.
Pokud vím, pokládáte Julese Vernea za jednoho ze zakladatelů žánru sci-fi?
ON: Je zakladatelem žánru sci-fi, přestože do něj dnes řadíme jiná díla. Mám proto jediný argument. Jules Verne vytvořil princip, že si na ploše románu budeme hrát, že existuje ponorka, která má takové a takové vlastnosti atd., a to s plnou vážností, faktů a vědecké a technické argumentace, které podporují Verneovu fikci. Třeba Mary Shellyová, která napsala Frankensteina a je také považována za předchůdce sci-fi, to zdaleka neměla takto vědecky podložené. Kdežto Verne záměrně prostředky realistické literatury podporoval iluzi, a to je ono novum, které založilo žánr science-fiction.
Jules Verne také často používal postavu šíleného vědce. Byl první v zavedení této postavy?
OM: Brian Alldiss, anglický znalec science-fiction, ve svých teoretických pracích tvrdí, že první byla Shellyová s doktorem Frankensteinem. To měl být první „mad scientist“, jak o tom hovoří anglická literární věda, který se pouští na křehké pole výzkumu, který většinou nekončí dobře. Otázka je, jestli Verne tento román znal.
Julesu Verneovi bývá připisována technická jasnozřivost. Je to oprávněné? Jestliže ano, kolik z jeho předpovědí se splnilo?
ON: Verne měl pro techniku obrovský cit. Když vezmeme například 20.000 mil pod mořem, tak tam popisuje ponorku s motory na elektrický pohon. To dnes bereme jako naprostou samozřejmost, ale v té době (v roce 1870) žádné prakticky použitelné elektromotory nebyly. Verne viděl první ponorku na vlastní oči v roce 1867, a ta byla poháněna stlačeným vzduchem. Verene také sázel na letadla a říkal, že budoucnost patří strojům těžším než vzduch, a dodával, že vše je to jen otázka pohonu – „vyrobte dostatečně silný a dostatečně lehký motor a lidé budou létat v letedlech a ne v balónech“.
Ve vaší knize o Verneovi jste uvedl statistiku, že 60 procent jeho technických nápadů se uskutečnilo a dnes žijeme v jejich realitě?
ON:To je citát z jednoho ruského badatele. Je ovšem fakt, že jeho jasnozřivost byla veliká. Nejvíce si cením toho, že vymyslel deformační zóny jako způsob brzdění tělesa po dopadu. To, že něco takového někoho napadlo v roce 1870, je neuvěřitelné.
Padla tady zmínka o „otrocké“ smlouvě, kterou Verne uzavřel s nakladatelem Hetzelem. Jakou smlouvu by dnes dostal Verne v Albatrosu?
OM: Hlavně bychom mu to trochu krátili. Říkali bychom mu, že děti mají rády akci, takže ať vynechá vyprávění o Livingstoneovi a tady zas o vrásnění v Andách a věnuje se hlavnímu příběhu, případně více prokreslí hlavní postavy (to je mu ostatně vytýkáno dodnes).
ON: Vytýkal mu to i nakladatel Hetzel, který ho též vedl k tomu, aby vyškrtával vrásnění a přidával akce.
Verne nemohl mít takovéto technické vědomosti, takže musel od někoho čerpat. Další věc je, že některé knihy psal na náměty, které byly zakoupené od jiných spisovatelů. Navíc některé knihy psal se svým bratrem a některé psal jeho syn Michel. Odkud to dnes všechno víme?
ON:Víme to velmi přesně, protože se dochoval rodinný archiv, protože Verneova rodina dosud existuje ve městě Nantes. Jeho archivy byly zveřejněny na přelomu 70. a 80. let minulého století a byla objevena korespondence mezi Hetzelem a Vernem a Vernem a jeho otcem.
Jako spisovatel si dovedu představit, co to muselo být za strašnou otročinu napsat nejdříve dva a potom tři svazky ročně. Jeden z jeho spolupracovníků, který byl uveden jako spoluautor, byl André Laurie, který je autorem původních verzí slavných románu Ocelové město a Hvězda jihu.
Jeho syn Michel se spolupodílel na všech Verneových dílech od roku 1890 dále, protože tehdy už byl Verne těžce nemocný. Když pak Verne umřel, vydával jeho syn „posmrtná díla“, ale je známo, že to jsou téměř doslova jeho práce. A třeba Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy, jsou stoprocentní prací Michela Vernea.
Kdy se verneovky poprvé objevily v Čechách?
ON: Velmi brzy. Bylo to zásluhou Jana Nerudy, který byl jako mladý literát vyslán na zkušenou do Francie právě v době, kdy tam vyšel jako literární senzace román Pět neděl v balóně. Jan Neruda byl jedním z iniciátorů edice levného čtení, která se jmenovala Matice lidu. Šlo vlastně o paperbacky za lidovou cenu. V této edici pak vyšla celá série verneovek ve velmi půvabném překladu, kdy se místo elektřina říká mlno a místo energie hýbel, aby se používalo ryze český slov.
Ve své knize jste Verneův svět nazval „šrafovaný“. Proč?
ON: Karel Zeman také udělal filmy podle Verna šrafované. K verneovkám neodmyslitelně patří xylografie, což jsou kresby ryté do zimostrázových destiček. A protože jsou klasické verneovky šrafovaně ilustrované, nazval jsem Verneův svět šrafovaný.
Mohl byste uvést jména slavných ilustrátorů verneovek?
ON: Zřejmě nejslavnější je Léon Benett, nejvíce toho ilustrovali Édouard Riou s Georgem Rouxem. Ale byli i další jako Alphonse de Neuville, který byl velice dobrý.
Jak to vypadlo s ilustrátory v českých překladech? Byli nějací čeští ilustrátoři, kteří ilustrovali Verna?
OM: Českých ilustrátorů, kteří se vyrovnávali s díly Julese Vernea, je neuvěřitelně moc, často z nejneuvěřitelnějších oblastí. Jedním z nich byl Věnceslav Černý, který v nakladatelství Alois Hynek verneovky ilustroval jinak, než jak postupovali francouzští ilustrátoři, ale po svém a zajímavě. Potom, již v éře Albatrosu, byl zajímavý třeba Adolf Hoffmeister, který ilustroval svým zvláštním stylem Cestu kolem světa za 80 dní, nebo Kamil Lhoták, který ilustroval sice jen dvě knihy, ale zase po svém. Třeba Lhotákem ilustrovaný Vynález zkázy je přímo úžasný. Osobně mám velmi rád ilustrace Zdeňka Buriana k dílu Julese Vernea. Burian jich ilustroval celkem třináct, a třebaže mu někteří skalní příznivci vytýkají, že dostatečně nevystihl ono prvotní okouzlení technikou, které je patrné na původních xylografiích, tak zase zdůraznil exotičnost, akčnost a pohyb dobrodružství. To je něco, co směřuje k dnešku, k tomu, jak dnešní čtenáři vnímají Verneovo dílo.
Jules Verne se toužil stát akademickým spisovatelem. Místo toho byl zaškatulkován jako spisovatel dobrodružné literatury pro děti a mládež. Co ještě jiného se skrývalo v jeho třinácté komnatě?
ON: Měl velké neshody se synem. Třeba Patnáctiletého kapitána napsal z jakéhosi vzdoru, aby svému tehdy patnáctiletému synovi ukázal, jak má podle něj vypadat řádný patnáctiletý muž. Život je však plný paradoxů. Takže nakonec tento mladý muž, který šel od jednoho neúspěchu a skandálu k druhému, byl na sklonku Verneova života svému otci obrovskou podporou, pomocníkem a milujícím synem, který se zasloužil o to, aby Verneova hvězda nezhasla s hasnoucím zdravím starého člověka.
Co ale udělat s Julesem Vernem dnes?
OM: Z díla Julese Vernea jsou stále živé jeho nápady – kluk, který se v patnácti letech stane kapitánem lodi, tajuplný ostrov, na kterém ztroskotáte, nemáte vůbec nic, ale pomůže vám geniální inženýr, nebo Cesta kolem světa za 80 dní: chybí den, ale najdenou se objeví, protože cestovali proti směru otáčení Země. Pokud se tyto nápady nějak nově zpracují a přidají se k nim ilustrace Zdeňka Buriana, půjde o amalgám, který bude fungovat i na současné čtenáře. Právě o to se chceme pokusit v Albatrosu, kde bychom chtěli vydat třináct verneovek ilustrovaných Zdeňkem Burianem v nové úpravě a v literárním přepisu Ondřeje Neffa.
Jules Verne jako první spisovatel objevil, že zkoumání světa je dost dramatické na to, aby se dalo zpracovat do románu. Také si ještě hluboko v 19. století uvědomil, že to jsou spíše inženýři než vědci, kteří bezprostředně mění tvář naší civilizace. Proto jsou právě oni největšími hrdiny jeho knih, a kdyby mělo celé Verneovo dílo upadnout v zapomnění, jeho nejslavnější inženýr v podobě kapitána Nema je nesmrtelný.
(redakčně kráceno)