Peking/Berlín - Běh s olympijskou pochodní se poprvé uskutečnil v roce 1936 před olympijskými hrami v Berlíně a oheň dlouho mířil jen z Olympie do dějiště her. Až před čtyřmi lety dostala jeho cesta globální charakter a do Atén se vrátil po 78 tisících kilometrech.
První olympijský běh před berlínskou olympiádou v roce 1936 násilím uhasili právě Češi
Přes skutečnost, že olympijský oheň pokračuje ve své pouti, tisíce lidí, kterým vadí, jak Čína nakládá se svými občany a s Tibetem, se snaží olympijskou pochodeň zhasnout. Není to ale poprvé, kdy se štafeta stala terčem útoků. V roce 1936 ji násilím uhasili právě Češi.
Štafeta má být nejdelším během olympijského ohně v dějinách
Politická situace v Číně, zejména dodržování práv v Tibetu, způsobila značný rozruch kolem cesty olympijské pochodně. Ve Francii zajišťovalo 28kilometrovou trať běhu na tři tisíce policistů. Přesto se aktivistům téměř podařilo pochodeň ukrást. Čínští organizátoři ji radši třikrát sami uhasili a schovali.
Kritikům čínské politiky v Tibetu a porušování lidských práv je jasné, že mají jedinečnou příležitost se zviditelnit. Čínská vláda chce zase za každou cenu ukázat, že má všechno pevně v rukou. S pochodní běží zvláštní jednotka bývalých čínských vojáků. Svůj úkol, doprovodit oheň až do Pekingu, mají splnit za každou cenu.
Olympijská pochodeň na svítiplyn nezhasne ani v prudkém větru nebo dešti. Spolu se štafetou putuje zásobní oheň pro případ, kdyby oheň zhasl. Přes obří protesty Číňané odmítají žádosti ostatních pořadatelů, aby byla zkrácena až absurdně dlouhá a spletitá trasa olympijské pochodně. Právě v délce trasy by měl být vytvořen nový rekord - podle plánu by štafeta měla trasou 137.000 kilometrů vytvořit nejdelší běh olympijského ohně v dějinách.
Ta vede i přes Tibet, který před několika týdny zcela ochromily masové protesty. Riziko zvyšuje i skutečnost, že část mladých Tibeťanů už odmítá bojovat proti čínské nadvládě výlučně nenásilnými prostředky. „Tahle generace má pocit, že dalajlama za těch 40 let svou politikou nic nedokázal, a že nějaká razantní akce by mohla pomoci,“ komentuje situaci v Tibetu sinoložka Kamila Hladíková.
Právě Češi v roce 1936 zhasli olympijský oheň
Oheň hrál důležitou roli už na antických olympijských hrách. V moderní době olympijský oheň poprvé zaplál v roce 1928 v Nizozemsku. Poté si ale tuto tradici přivlastnil nacistický režim v Německu. Fascinace plameny totiž patřila k důležitým prvkům hitlerovské propagandy. V roce 1936, při olympijských hrách v Berlíně, obohatili nacisté olympijskou tradici po svém. Oheň měl tehdy zdůraznit „touhu po míru“ hitlerovské Třetí říše.
Oheň tehdy poprvé zapálily sluneční paprsky v řeckém Olympu. Štafeta sportovců jej pak měla donést až na berlínský stadion. V cestě jí ale stálo Československo. František Kolář, historik sportu k tomu dodává: „Organizátoři k tomu běhu vydali plakát, na kterém bylo Československo znázorněno bez příhraničních oblastí. To se mnoha Čechům moc nelíbilo. Štafeta byla doprovázena útoky a provokacemi, chránila ji policie.“ Českým demonstrantům se dokonce podařilo oheň uhasit.
Od berlínské olympiády až do letošního roku organizátoři útoky na olympijský oheň řešit nemuseli. Místo toho se snažili cestu olympijské pochodně ozvláštnit. Olympijský oheň například cestoval na palubě Concordu, dvakrát ho rakety vynesly na oběžnou dráhu. Ještě při olympijských hrách v Sydney v roce 2000 doprovázel pochodeň jen jeden uniformovaný strážce a po 11. září 2001 byla bezpečnost posílena. Příslušníci bezpečnostních sil doprovázeli pochodeň v roce 2004 do Atén, ale jejich počet byl nízký a běh se konal ve sváteční atmosféře.
GALERIE
Holubice míru s tibetskou vlajkou