Brusel - Když Irové 12. června 2008 v referendu odmítli Lisabonskou smlouvu, která měla reformovat evropské společenství, snažili se evropští politici krotit vášně svých kolegů i novinářů, a proto vybízeli ke klidu. Všichni totiž měli na paměti hysterii kolem francouzsko-nizozemského odmítnutí tzv. Euroústavy před čtyřmi lety, které vedlo k vleklým vyjednáváním. Z nich vzešlá smlouva však dostala opět červenou a Evropa nyní za francouzského předsednictví hledá cestu, jak se vyhnout další krizi.
Budoucnost Lisabonské smlouvy zůstává nejistá
Lisabonskou smlouvu, která má reformovat Evropskou unii a zajistit tak její lepší funkčnost při počtu sedmadvaceti členských zemí, dosud neratifikovalo pět států. Vedle Irska, které mu 12. června v referendu řeklo „Ne“ (jak píší novinové titulky) do skupiny meškajících států patří Česko, Itálie, Německo a Švédsko.
V Itálii se čeká na přijetí dolní komorou parlamentu, ve Skandinávii bude Lisabonská smlouva projednávána až na podzim, Německo a Česká republika ji nechávají posoudit Ústavním soudem. Teoretik práva a přednášející na univerzitě v Cardiffu Jiří Přibáň však nepovažuje tento krok za chybný. „Z hlediska ústavnosti je dobré, aby se do ratifikačního procesu zapojila i taková instituce jakou je Ústavní soud. Podle mého názoru by měl zformulovat doktrínu ústavní české svrchovanosti, která je ovšem slučitelná s přijetím Lisabonské smlouvy. Nikdo přeci neočekává, že by ji jako takovou shodil ze stolu,“ vysvětlil Přibáň.
O to se ovšem krátce po zveřejnění irského hlasování pokusil český prezident Václav Klaus, když ji označil za mrtvý dokument. To v podstatě potvrdil i Přibáň, podle něhož z hlediska evropského práva Lisabonská smlouva jako taková už začít platit nemůže, protože k ratifikaci je potřeba souhlasu všech 27 členských zemí. Podle něj došlo ke zmrazení procesu.
Jízdní scénáře Lisabonské smlouvy
Politologové se shodují na třech variantách budoucího vývoje. Zaprvé může EU dál fungovat v současném právním rámci, aniž by došlo k výrazným změnám. Současné fungování je ale neúčinné a s přebujelou byrokracií. Každá členská země musí mít vlastního eurokomisaře, přestože není dostatek resortů, které by se jim daly přidělit. To dokresluje fakt, že nejnovější státy unie, Bulharsko a Rumunsko, mají eurokomisaře pro ochranu spotřebitele a mnohojazyčnost. Stejně neúčelná je i šestiměsíční rotace předsednictví. Během půlroku je nemožné, aby země otevřela téma k řešení, projednala jej a přijala potřebná opatření.
Druhou variantou je zopakování irského referenda s tou podmínkou, že by bylo úspěšné. Tuto variantu navrhoval prezident předsedající Francie Nicolas Sarkozy a loboval za ni přímo v Dublinu. Transparenty Irů s nápisy „Ne znamená ne!“ a slova premiéra Cowena, který po evropských státnících požadoval pochopení irského rozhodnutí, ale nasvědčují, že pro tuto variantu zatím není v Evropě vůle.
Třetí možností je vyjednání politické deklarace, která zaručí Irsku neutralitu a ukončí tak například irské obavy z přílišných zásahů unie do vnitřních záležitostí států (ostatně v Česku má stejné obavy i euroskeptická frakce ODS, která přijetí brání). Poté by mohla unie vyzvat Irsko k novému referendu.
Euroústava? Nikoliv, Lisabonská smlouva
Podle některých analytiků jsou obavy České republiky z přílišného omezení národní svrchovanosti neopodstatněné. Evropská unie jako nadnárodní organizace směřuje ze zásady k oslabení národní suverenity, protože ve svém rozhodování uplatňuje princip dělené svrchovanosti. To ale Česko vědělo už při svém vstupu do EU.
Lisabonská smlouva je především změnou oproti tzv. Euroústavě, kterou v roce 2004 v referendu odmítla Francie a Nizozemsko. Na rozdíl od staršího dokumentu, který měl nahradit všechny dosavadní evropské smlouvy, je lisabonské ujednání listinou, která pouze novelizuje dosud platnou smlouvu o evropském společenství. Rozdíl v hysterii kolem irského zamítnutí je podle Přibáně také v tom, že Lisabonskou smlouvu odmítl stát, který do EU vstoupil později, kdežto Euroústavu zavrhly státy, které společenství zakládaly. Političtí komentátoři na závěr s despektem dodávají, že Irsko je menší než Francie a nepatří mezi evropské velmoci.
- Ústavní soud autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/187/18669.jpg
- Irské ne Lisabonské smlouvě autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/270/26948.jpg
- Kampaň před referendem autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/265/26421.jpg