Praha - Poslední lékařský protest se týká představy lékařů o výši úhrady, kterou by měly zdravotní pojišťovny platit lékařům za péči o pacienty v příštím roce. V případě, že se dnes zástupci praktických lékařů, ambulantních specialistů, nemocnic a léčeben s představiteli pojišťoven nedohodnou, vyhlásí ceny do 60 dnů ministerstvo zdravotnictví.
Problémy ve zdravotnictví vedou lékaře k častým protestům
Zdravotníci se proti situaci ve zdravotnictví nebouří poprvé. Letos praktičtí lékaři neordinovali již dvakrát. Kvůli výši plateb zavřeli své ordinace v únoru a v březnu. První velký výstražný protest privátních ambulantních lékařů, zubařů a lékárníků se uskutečnil v lednu 2004. Žádali vládu, aby při řešení finanční krize zdravotnictví přihlížela k potřebám ambulancí a lékáren, které existenčně ohrožovaly pozdní platby VZP. Stávky se zúčastnilo asi 80 procent lékařů a lékárníků.
V říjnu 2005 zatím největší stávku praktických lékařů v historii, při níž zdravotníci zavřeli většinu ordinací, vyvolalo zpožďování plateb od zdravotních pojišťoven. Hlavní vinu ale protestující přičítali „nevhodným zásahům“ ministerstva. Před ministerstvem zdravotnictví demonstrovalo asi 1500 z celkem více než 6000 praktických lékařů. Jedním z požadavků byl i odchod tehdejší ministryně Milady Emmerové (ČSSD). Ministryně zdravotnictví ve svém křesle vydržela jen do 12. října, kdy byla odvolána z funkce. Problém s pozdními platbami zdravotních pojišťoven se však nevyřešil. Praktičtí lékaři na sebe znovu upozornili v lednu 2006.
Leden 2006 patřil i protestům lékárníků, kteří nesouhlasili s kroky ministra Davida Ratha (ČSSD) ohledně snížení obchodní přirážky na léky o tři procenta. Upozorňovali též na pozdní platby za léčiva od pojišťoven. Protest nepodpořila Česká lékařská komora (ČLK) a Lékařský odborový klub (LOK), které stály na ministrově straně.
Těsně před posledními parlamentními volbami v květnu 2006 vyhlásil krizový štáb lékařů, lékárníků a malých nemocnic týden zdravotnického neklidu. Péče se neomezila a akce namířené proti krokům ministra Ratha byly jen symbolické.
Kromě soukromých lékařů a lékárníků se ve zdravotnictví bouřili i zaměstnanci ve státních zdravotnických zařízeních. Mzdy pracovníků ve zdravotnictví byly tématem mnoha protestů již v 90. letech minulého století, které ve většině případů organizoval LOK.
Jedna z největších stávek ve státních zdravotnických zařízeních se konala v listopadu 1995, kdy lékaři požadovali zvýšení platů lékařů na dvojnásobek jejich dosavadního průměrného platu. Již v březnu 1996 následovala dvoudenní stávka v rámci kampaně Titanic opět za zvýšení mzdy a změnu systému financování resortu. Znovu vyšší platy, které měly být trojnásobkem průměrného platu v zemi, požadovali zdravotníci v říjnu 1999.