Praha - V pátek zveřejněné pomocné registrační protokoly bývalé komunistické vojenské kontrarozvědky (VKR) mohou odhalit nová jména bývalých spolupracovníků z řad politiků. Již loni, když představitelé vojenského zpravodajství seznámili novináře s dokumenty, které byly původně určeny ke skartaci, vyšlo najevo, že polistopadoví ministři vnitra a obrany Richard Sacher a Miroslav Vacek byli evidováni právě jako tajní spolupracovníci vojenské kontrarozvědky.
Archiv vojenské kontrarozvědky může odhalit nová zajímavá jména
Zveřejněný archiv je databáze zahrnující 309 protokolů, které obsahují záznamy zhruba o 140 tisících lidech. Databáze mimo jiné potvrzuje dřívější informaci médií, že v protokolech jsou dvě zmínky o poslanci a bývalém členovi ČSSD Evženu Snítilém. Snítilý byl veden pod krycím jménem Roman, z dokumentu na internetu se ale nedá jednoznačně určit, zda byl spolupracovníkem, nebo evidovanou osobou VKR.
Vojenská kontrarozvědka měla za minulého režimu vytvořit z armády poslušný nástroj politické moci. Mezi její hlavní úkoly patřilo odhalování aktivit západních tajných služeb, velezrady, teroru, diverze, nepřátelské propagandy či příprav zběhnutí. Soustřeďovala nejen zpravodajské, ale i policejní pravomoci. K metodám práce VKR patřily například provokace, brutální výslechy a fyzické i psychické mučení podle sovětského vzoru.
Obranné zpravodajství vzniklo v lednu 1945 na sovětskou žádost
Vojenská kontrarozvědka vznikla jako Oddělení vojenského obranného zpravodajství (OBZ) na základě rozkazu velitele 1. československého armádního sboru v SSSR generála Ludvíka Svobody z ledna 1945 na žádost sovětské strany v době, kdy vláda i parlament zcela ztratily vliv na vývoj situace kolem 1. československého armádního sboru v SSSR. V té době již vláda a tehdejší vojenská zpravodajská služba vedená generálem Františkem Moravcem (MNO) pouze registrovaly a popřípadě dodatečně schvalovaly rozhodnutí velitele sboru.
Šéfem OBZ se stal tehdy nadporučík v záloze Bedřich Reicin. Organizační struktura i metody práce obranného zpravodajství vycházely z předpisů platných v Rudé armádě.
OBZ se podílelo na procesech s nepohodlnými důstojníky
Po únorovém převratu v roce 1948 kontrarozvědka posílala nepohodlné vojáky na dlouhé roky do táborů nucených prací, do věznic a na popraviště. Zásadní podíl měla nejen na justiční vraždě generála Heliodora Píky, ale i na řadě dalších procesů s důstojníky československé armády. Obranné zpravodajství v té době připravovalo seznamy osob, které mají být propuštěny z armády. Jednalo se zejména o příslušníky západních jednotek, ale na seznamy se později dostali i vojáci, kteří bojovali v Sovětském svazu. Na činnost OBZ mohl mít vliv i tehdejší ministr národní obrany Ludvík Svoboda. Právě skutečnost, že nedokázal dostatečně vzdorovat praktikám generála Reicina, bývá historiky negativně hodnocena.
Historickým mezníkem ve vývoji obranného zpravodajství je rok 1953, kdy se kontrarozvědka dostala pod ministerstvo vnitra. Předtím byla v podřízenosti ministerstva národní bezpečnosti, které bylo zjednodušeně řečeno ministerstvem tajných služeb. Tato organizační změna znamenala pád prvního muže OBZ Reicina. Bedřich Reicin byl nakonec v únoru 1951 zatčen a v listopadu 1952 v procesu s Rudolfem Slánským odsouzen k trestu smrti a v prosinci téhož roku popraven.
Na přelomu 40. a 50. let měla VKR přibližně 600 tajných spolupracovníků, na počátku 60. let jich už bylo kolem 8000. Koncem 80. let s ní spolupracovalo 4000 lidí. Kontrarozvědka byla zrušena v roce 1990. V roce 2001 vyšlo najevo, že části pracovníků vojenské kontrarozvědky byla počátkem 90. let neoprávněně vydána lustrační osvědčení.
GALERIE
Armádní generál