Praha - Lidé se dožívají vyššího věku, a smrt se tedy přesouvá do stáří, což dříve nebylo vůbec samozřejmé. Přesto se však lidé se smrtí nesetkávají tváří v tvář, většinou zůstává \"skrytá\". V dnešní době se často neumírá v intimní atmosféře, kde je člověk obklopen blízkými lidmi, ale v prostředí profesionálního světa nemocnic.
Hospice uznávají umírání jako přirozený proces
Nevyléčitelnou nemoc je dnes možné diagnostikovat s větším předstihem, než tomu bylo ještě před pár lety. Výrazně se tak prodloužil čas mezi zjištěním smrtelné nemoci a smrtí. Lidé jsou tak vystaveni nové situaci, kdy musí žit déle s vědomím blížící se smrti. V těchto případech je pro mnohé přijatelná eutanazie, neboť zbavuje strachu z absence kontroly nad vlastní smrtí.
Jako alternativu k eutanazii lze chápat hospice, které uznávají umírání jako přirozený proces. To znamená v přístupu ke smrti velký posun. Strach z umírání v nemocnicích, z bolesti, z umělého prodlužování života na přístrojích lze už dnes do značné míry oslabit. Významnou roli zde ovšem hraje problém dostupnosti takové péče. Na rozdíl od Velké Británie, kde byl první hospic zřízen v roce 1967, se v České republice umírání věnuje pozornost s více než dvacetiletým zpožděním.
První hospic v České republice vznikl v roce 1995 v Červeném Kostelci na Náchodsku. Projekt, který nese jméno Anežky České, vznikl jako společné dílo diecézní charity Hradec Králové a občanského sdružení Ecce homo. Od té doby v Česku funguje 11 lůžkových hospiců. Celkem je v nich 310 lůžek. Podle zkušeností z vyspělých zemí by na 100.000 obyvatel mělo připadat pět hospicových lůžek. V České republice by jich tak mělo být asi 515. Některé hospice nebo neziskové organizace v sociální oblasti poskytují také pomoc při domácí péči o příbuzného.
V Praze, kde žije více než milion lidí, je jeden hospic v Bohnicích s 25 lůžky. Občanské sdružení Cesta domů provozuje v hlavním městě jediný mobilní hospic, který ročně poslouží stovce umírajících lidí. Ve Středočeském kraji se první hospic teprve staví - v Čerčanech. V Brně se o potřebné stará Hospic sv. Alžběty, v Prachaticích Hospic sv. Jana N. Neumanna, v Olomouci Hospic na Svatém Kopečku. Nedávno byl otevřen Hospic sv. Lukáše v Ostravě-Výškovicích. Většinu z hospiců provozují církevní organizace, péče je však poskytována bez ohledu na vyznání. V současnosti se budují hospice v Praze 4, v Chrudimi či v Havlíčkově Brodě.
Hospic je specializované zařízení, jež poskytuje péči zaměřenou na úlevu od bolesti, kterou přináší postupující nemoc. Je určen pro nevyléčitelně nemocné. Myšlenka hospice vychází z úcty k člověku jako jedinečné a neopakovatelné bytosti a z jeho biologických, psychologických, sociálních a duchovních potřeb. V hospicích je akcentován duchovní rozměr péče, který obyčejně v nemocnicích chybí. Proto jsou standardně jako součást profesionálních týmů v hospicích navíc přítomní sociální pracovník, psycholog a teolog.
Ve světě jsou známé tři druhy hospicové péče. Domácí hospicová péče, která je pro nemocného zpravidla ideální, ale ne vždy dostačující. Tato forma je příliš náročná pro rodinné příslušníky. Mezi další formy patří denní stacionáře a lůžková hospicová péče. Lůžkové hospice jsou v ČR legislativně zakotveny až od roku 2006. Domácí nebo mobilní hospicová péče zatím není v zákoně definována.