Moskva - Zpívali na bojištích druhé světové války, v Afghánistánu nebo později v Čečensku a nepoložil je ani rozpad Sovětského svazu. Legendární ruský armádní soubor Alexandrovci, který byl kdysi exkluzivním vývozním artiklem Sovětského svazu, poprvé veřejně vystoupil 12. října 1928. I v současné době písně jako Kalinka nebo Kaťuša v podání pěvců ve vojenských uniformách a vojenských čepicích vyvolávají nadšené reakce po celém světě.
První veřejné vystoupení slavných Alexandrovců
Soubor založil ruský hudební skladatel, mimo jiné autor sovětské i současné ruské státní hymny, Alexandr Vasiljevič Alexandrov, tehdy mladý profesor hudby na Moskevské konzervatoři, který se věnoval vojenské hudbě a národním písním. První vystoupení souboru se uskutečnilo v Ústředním domě Rudé armády v Moskvě a tehdejší Soubor rudoarmějské písně tvořilo 12 mužů - osm zpěváků, dva tanečníci, harmonikář a recitátor.
Zpočátku vystupovali v Moskvě, ale postupně začali vyjíždět i do okolí. S rostoucím úspěchem se soubor začal rozrůstat a v 30. letech měl již 300 členů. V současnosti má těleso, jehož celý název zní Dvakrát řádem Rudého praporu vyznamenaný akademický soubor písní a tanců Ruské armády A. V. Alexandrova, kolem 200 členů. Jméno svého zakladatele nese od roku 1949, původně byl pojmenován po bolševikovi Michailu Frunzem.
Popularitu, převážně mezi mladším publikem, získali Alexandrovci také díky spolupráci s finskou skupinou Leningradští kovbojové, se kterou absolvovali světové turné. Unikátní kombinaci vojenských písní s rokenrolem v podání „kovbojů“ zachytil finský režisér Aki Kaurismäki ve svém kultovním dokumentu Totální balalajková show z roku 1994.
Alexandr Alexandrov stál v čele souboru až do své smrti v roce 1946. Poté se ujal řízení souboru jeho syn Boris a nyní stojí v čele Alexandrovců Leonid Malev. Soubor dnes zaměstnává asi 200 lidí, z toho je většina příslušníků ruské armády. Alexandrovce tvoří výhradně mužský pěvecký sbor, orchestr, balet a skupinka sólistů a dirigentů. V souboru zpívají muži všech věkových kategorií, ženy většinou jako sólistky doprovázejí sbor nebo jsou tanečnicemi baletního souboru. Řádný konkurz se vypisuje údajně přibližně každé tři roky.