Lisabon - Představitelé členských států Evropské unie v Lisabonu podepsali novou unijní smlouvu, která po dvou letech útrap nakonec 1. prosince 2009 nahradila zamítnutou euroústavu. Lisabonská smlouva, která unii po krachu euroústavy přináší potřebné reformy institucí a rozhodování, měla podle představ svých autorů vstoupit v platnost začátkem roku 2009, aby se její ustanovení mohla uplatnit při volbách do Evropského parlamentu v červnu 2009. Smlouvu však do té doby nestihly ratifikovat všechny členské země, problémy totiž nastaly v České republice, kde se Lisabon již podruhé ocitl před Ústavním soudem. Ústavní soud nakonec 3. listopadu 2009 dal smlouvě zelenou a záhy se pod dokument podepsal i prezident Václav Klaus a smlouva mohla vstoupit v platnost.
Lisabonská smlouva podepsána!
V Lisabonu panovala slavnostní atmosféra
Předseda Evropské komise José Manuel Barroso těsně před podpisem Lisabonské smlouvy řekl: „Ze starého kontinentu se rodí nová Evropa.“ Za Českou republiku potvrdili dohodu premiér Mirek Topolánek a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.
Řečníci na slavnostním ceremoniálu v lisabonském klášteře svatého Jeronýma zdůrazňovali význam tohoto okamžiku. "Historie si bude dnešek pamatovat jako den, kdy se otevřela nová naděje evropskému ideálu. S Lisabonskou smlouvou Evropa konečně překonala politické a institucionální problémy, vybočila ze slepé uličky,“ uvedl ve svém projevu José Socrates.
Smyslem smlouvy je jednotné vystupování Evropy
Lisabonská smlouva zajišťuje jednotu Evropy ve vystupování vůči zbytku světa, což výrazně podpoří schopnost konkurovat velmocím, jako jsou USA, Indie nebo Čína. Proto vznikne funkce jakéhosi evropského ministra zahraničí, který nahradí práci eurokomisaře pro vnější vztahy a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku.
Dohoda přináší i změnu v hlasování. Posílí většinový systém, což by mělo usnadnit rozhodování v zásadních otázkách kolem Unie. Zároveň definuje nové instituce, vzniká post stálého předsedy Evropské rady, který je označován za „prezidenta EU“. Úmluva posiluje pravomoci Evropské rady a zároveň i národních parlamentů. Smlouva zajišťuje lepší právní ochranu obyvatel EU. Oproti neratifikované ústavě chybí v dokumentu evropské symboly – hymna a vlajka.