Zrušení kontrol na vnitřních hranicích zemí schengenského prostoru platí shodně pro všechny osoby překračující hranice, tj. pro občany Evropské unie i pro státní příslušníky třetích zemí. Vnitřní hranice je možné v zásadě překročit kdekoliv a kdykoliv, ale přestože se na nich neprovádějí žádné kontroly, každý je povinen mít u sebe platný doklad totožnosti.
I po rozšíření schengenského prostoru jsou platná všechna pravidla EU související s jednotným vnitřním trhem a volným pohybem osob, zboží, služeb a kapitálu. Při překračování hranic je proto třeba respektovat příslušné předpisy. Z praktického hlediska se jedná např. o povolené množství tabákových výrobků a alkoholických nápojů převážených pro osobní potřebu.
Schengenský systém se jmenuje podle vesnice v Lucembursku, kde byla v roce 1985 smlouva o volném pohybu osob uvnitř EU podepsána. Do systému bylo dosud zapojeno 13 zemí EU (bývalá „patnáctka“ bez Británie a Irska), z nečlenských zemí Norsko a Island. Nyní má přibýt většina z desítky nových členů EU přijatých od roku 2004: vedle Česka také Polsko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva a Malta. Desátý Kypr požádal podle EU o roční odklad svého vstupu do Schengenu, protože potřebuje delší přípravu.
