Snad jediná postava, kterou tento rozcuchaný rebel nikdy nehrál, je akční hrdina. „Co hledám ve své práci, je emoce. Ale taky se chci smát. Hodně smát… Nenávidím násilné filmy,“ vysvětluje Depardieu, jehož doménou dlouho byly vážné role. Smysl pro komickou nadsázku pak prokázal v 80. letech po boku Pierra Richarda ve ztřeštěných komediích Kopyto, Otec a otec či Uprchlíci.
Depardieu, který se narodil ve středofrancouzském Châteauroux do rodiny alkoholika, měl pět sourozenců. Před dráhou kriminálníka ho zachránil přítel, díky němuž se v sedmnácti dostal do Paříže, kde absolvoval kurzy herectví a povrchní vzdělání dohnal četbou knih.
Na škole se seznámil s (o osm let starší) Elizabeth, s níž se ve dvaadvaceti letech oženil a s níž zplodil syna Guillauma (zemřel ve svých 37 letech na zápal plic) a dceru Julii (35). Hrát začal Depardieu v malém kočujícím divadle a před kamerou se poprvé objevil v roce 1967 v krátkém filmu Beatnik a kočička. Proslavil ho ale až v roce 1974 snímek Buzíci Bertranda Bliera, který ve své době šokoval svou sexuální otevřeností. Od té doby točil čtyři i šest filmů ročně.
Z 80. let pochází další diváky i kritikou ceněné snímky, například komorní drama Poslední metro, v němž mu byla partnerkou Catherine Deneuveová a které mu vyneslo Césara. Na MFF v Montrealu ocenili jeho výkon v titulní roli čelného politika Velké francouzské revoluce v historické fresce Danton, režiséra Andrzeje Wajdy. Od konce 90. let Depardieu inicioval také několik televizních adaptací francouzské literární klasiky - Balzac, Bídníci, Ruy Blas či Hrabě Monte Christo, v němž si zahrál i se svými dětmi - Guillaumem a Julií.
