Na Petrohrad bylo poruštěno v důsledku protiněmeckých nálad v srpnu 1914, krátce po vypuknutí první světové války. Zatímco původní historický název Sankt-Petěrburg byl městu na Něvě po dlouhých diskusích navrácen v září 1991, Leninovu rodišti zůstalo jméno Uljanovsk dodnes.
Dnes vyzařuje toto město se svými širokými bulváry, parky a pobřežními promenádami do světa stále ještě své otevřené, seversky zdrženlivé fluidum. Proslulé (a turisticky atraktivní) jsou petrohradské letní „bílé noci“, kdy v důsledku nevelké vzdálenosti od polárního kruhu slunce sice zapadne za obzor, ale nenastane tma.
Mezi nejoblíbenější atrakce patří první stavba v Petrohradu - Petropavlovská pevnost s Katedrálou Petra a Pavla, palác Admirality, který svou věží dominuje městu, Triumfální oblouk jako památka na vítězství nad Napoleonem, žulový monolit - Alexandrův sloup, Kazaňský chrám, Křižník Aurora, Vasiljevský ostrov, Smolenská katedrála a další. Tepnou města je 4 km dlouhý Něvský prospekt.
Nejskvostnější stavbu Petrohradu, tzv. Zimní palác, nechala postavit dcera Petra Velikého, Alžběta. Z této italské barokní kompozice architekta Bartolomea Rastrelliho provedené v bílé a zelené barvě, k níž byla později klasicistní přístavba, učinila velká milovnice umění Kateřina Veliká roku 1764 galerii Ermitáž a umělecké skvosty pro ni nakupovala v celé Evropě. Dnes je tato sbírka čítající skoro tři milióny uměleckých děl největší obrazárnou na světě.
Katedrála svatého Izáka (Isakijevský chrám), kterou stavělo 440 tisíc dělníků po 40 let, se řadí mezi jednu z největších katedrál na světě, vypíná se do výšky 100 metrů. Nabízí 14 000 míst pro návštěvníky a skvostný pohled na skutečnou symfonii z mramoru, drahokamů a polodrahokamů všech barev. Zlatá kupole je obložena 100 kg čistého zlata. Odtud se nabízí výhled na nejkrásnější místa historického jádra města, které bylo v roce 1990 právem prohlášeno za světové kulturní dědictví UNESCO.