Praha - Karelo-finský národní epos Kalevala byl sestaven Eliasem Lönnrotem z ústní slovesnosti Finů a Karelů. Dílo obsahuje 22 795 veršů a je rozděleno do padesáti zpěvů. Kalevala líčí v rámci fiktivního setkání dvou nepojmenovaných runopěvců všechny významné příběhy z finské mytologie, především příběhy moudrého věštce a proslulého runopěvce Väinämöinena, záletného bohatýra Lemminkäinena a tragické postavy Kullerva. Tyto příběhy jsou zarámovány vztahy mezi potomky mýtického Kalevy, kterými jsou Väinämöinen, Lemminkäinen i Ilmarinen, a obyvateli temného dvorce Pohjola kdesi na severu.
Finové vydali definitivní podobu Kalevaly
Elias Lönnrot, vesnický lékař a amatérský folklorista, podnikl během svého života několik cest, převážně do oblasti Karélie, při kterých sbíral finskou lidovou poezii, tradovanou ve formě tzv. run takzvanými runopěvci, lidovými zpěváky. První z nich uskutečnil již v roce 1828 a jeho dílo vyvrcholilo roku 1833 vydáním takzvané „Pra-Kalevaly“, několika děl, které se posléze staly základem samotné Kalevaly. Jedná se o samostatné eposy Lemminkäinen a Väinämöinen a svatební písně. Roku 1835 vyšla tzv. Stará Kalevala, která obsahovala jen 32 run a 12 078 veršů, a přepracované vydání nazvané Nová Kalevala vyšlo roku 1849.
Kalevala je velmi podstatnou součástí finské národní hrdosti, mnoho jejích pasáží bylo zhudebněno, ať již klasickými skladateli (např. Jean Sibelius) nebo moderní hudbou (metalová skupina Amorphis), a ohlasy Kalevaly se vyskytují ve všech oblastech kultury. 28. únor je ve Finsku slaven jako svátek - tzv. Den Kalevaly.
Vlivy Kalevaly se objevují nejen ve finské kultuře. Kalevalou se silně inspiroval například americký básník Henry Wadsworth Longfellow ve své proslulé Písni o Hiawatě - dokonce do té míry, že použil shodnou formu, tzv. kalevalské metrum.