Wahington - Právě 24. březen 1989 je den, kdy ztroskotal u pobřeží Aljašky americký tanker Exxon Valdez. Z jeho útrob se do moře vylilo 40.000 tun ropy. Kromě toho, že největší ekologická námořní katastrofa v americké historii měla citelný dopad na životní prostředí, negativně se též promítla do cen ropy v USA. Samotnou příčinou zkázy v zálivu prince Williama byl náraz lodi do korálového útesu. Čerstvě naložený tanker s 53 miliony galonů ropy z transaljašského ropovodu měl za sebou 15 hodin plavby na trase z Valdezu do Los Angeles, když ve 12:04 havaroval. Osm z jedenácti nádrží nevyvázlo bez poškození a z tankeru začaly okamžitě unikat hektolitry černého zlata v surovém stavu.
Exxon Valdez - největší ekologická námořní katastrofa v USA
Jak potvrdilo vyšetřování, plavidlo v době nehody řídil třetí důstojník, který neměl oprávnění k navigaci v nebezpečných vodách. Navíc kapitán lodi Joseph „Joe“ Hazelwood byl v době nehody pravděpodobně pod vlivem alkoholu. Právě pro tyto neobvyklé okolnosti vyšetřovala havárii FBI.
Ještě dlouho po této události zněla v uších obyvatel aljašského pobřeží půlnoční radiová zpráva kapitána Hazelwooda: „Uniká nám trocha ropy, chvíli tady asi zůstaneme.“ Podle novinových zpráv trvalo deset hodin, než byla k postiženému plavidlu dopravena základní výstroj k zastavení unikající mazlavé tekutiny. Záchranáři měli údajně pro boj s ropnou skvrnou, silnou místy až 30 centimetrů, k dispozici pouhých 15.000 litrů chemikálií namísto potřebných dvou milionů litrů. Do karet jim nehrálo ani bouřlivé počasí, které napomáhalo rychlému šíření skvrny směrem na moře a k pobřeží Aljašského zálivu.
Ekologická havárie dosáhla nečekaných rozměrů
Zasaženo bylo na 1800 kilometrů pobřeží (některé zdroje uvádějí až 2500 kilometrů), celkem bylo nějakým způsobem postiženo území o rozloze 21.000 čtverečních kilometrů. Jen za tři měsíce posbírali ekologové na 23.000 mrtvých ptáků, mezi nimi 49 vzácných orlů bělohlavých (těch nakonec uhynulo asi 250) a 743 uhynulých mořských vyder. Populace orlů bělohlavých a říčních vyder se z havárie nakonec vzpamatovala. K těm, kdo utrpěli nejvíce, však patří populace kormoránů, velryb, mořských vyder a další živočichů.
Kritické ohlasy si vysloužila americká vláda, která se k záchranným opatřením odhodlala téměř dva týdny po nehodě. Havárie též vážně poškodila prestiž prezidenta George Bushe staršího, který se po příchodu do Bílého domu vydával za stoupence ochrany životního prostředí.
Měsíc po nehodě zveřejnila společnost Exxon celostránkovou omluvu ve 165 amerických denících a časopisech. Za očistu a obnovu pobřeží, za pokuty a náhradu škod zaplatila v následujících letech přibližně 3,5 miliardy dolarů. Vůbec největší požadavek měla vůči naftařskému koncernu skupina rybářů, původních obyvatel Aljašky a majitelů nemovitostí, kteří po ropné společnosti v roce 1994 požadovali odškodnění asi pět miliard dolarů. Vloni Nejvyšší soud USA po mnoha odvoláních nástupnické organizace Exxon Mobil snížil výši odškodnění na 507 milionů dolarů (asi 10,6 miliard korun).
Aby se obdobná katastrofa již nikdy neopakovala, přijal americký Kongres v roce 1990 zákon o boji proti znečišťování pobřežních vod USA ropou. Podle něj musejí mít všechny tankery operující v amerických vodách do roku 2010 dvojitý trup. Zákon rovněž osmkrát navýšil postih ropných společností za havárie jejich plavidel. Za každou tunu ropy, která unikne do moře, mají zaplatit 1200 namísto dosavadních 150 dolarů.