Hlavní hrdina románu Winston Smith se lopotí v oddělení záznamů na Ministerstvu pravdy, které se zabývá manipulováním minulosti. Trápí ho bércový vřed a znechucení nad vlastním životem utápí v odpudivě chutnajícím ginu Vítězství. Jednoho dne roku 1984 si mimo zorné pole vševidoucí obrazovky Velkého bratra začne vést deník a pomalu dochází k názoru, že je třeba postavit se systému na odpor v zájmu zachování zdravého rozumu. Jeho rozhodnutí ještě posílí nečekaný milostný vztah s nespoutanou Julií.
Sovětské čistky i ve vlastních řadách Orwella rozčarovaly
Taková je v kostce zápletka znepokojující knihy, kterou časopis Time zařadil mezi stovku nejvlivnějších románů vydaných po roce 1923. Orwell ji dokončil rok před svou smrtí. Původně zanícený socialista v ní zúročil své zkušenosti ze španělské občanské války, kam původně přijel jako válečný reportér a kde nakonec skončil jako voják bojující proti fašismu. Kromě hrůz války tam zažil hluboké rozčarování, když si uvědomil, že sovětští velitelé provádějí čistky i ve vlastních řadách a odstraňují každého, kdo nevyznává stalinistický komunismus.
Právě nechvalně známé praktiky stalinismu i dalších diktatur, počínaje likvidací odpůrců, posloužily Orwellovi jako předloha k literárnímu výletu do budoucnosti. V antiutopickém textu do krajnosti rozvedl potenciál totalitní moci manipulovat s lidskými bytostmi pomocí vyspělé techniky a nevědomosti.
V komunistických zemích byl román 1984 na indexu zakázaných knih
Protitotalitní poselství románu se přirozeně nelíbilo dotčeným soudruhům v Sovětském svazu ani Československu. Kniha se v komunistických zemích ocitla na indexu a čeští čtenáři si ji mohli poprvé oficiálně přečíst až v roce 1991. Předtím vyšla pouze samizdatově. Symbolicky v roce 1984 ji vydal Index v Kolíně nad Rýnem s doslovem Milana Šimečky.
Naléhavost tématu i kvalitu literárního zpracování dokládají početné adaptace. Román, publikovaný prvně londýnským vydavatelstvím Secker & Warburg, byl upraven pro rozhlas, divadlo a několikrát byl také zfilmován, první televizní adaptace byla natočená už v roce 1954. Motiv Velkého bratra coby absolutní autority opakovaně využívají tvůrci reklam i režiséři hudebních videoklipů. Vypůjčili si jej i autoři novodobých reality show.
