Profil Zuzany Navarové
Osobitá muzikantka, která svým ohebným altem uměla vyjádřit širokou paletu nálad svých veselých a jindy jímavých a intimních písničkových mikropříběhů, ozvláštněných vytříbeným básnickým jazykem, se narodila 18. června 1959. Poprvé na sebe královéhradecká rodačka Navarová upozornila jako členka skupiny Nerez. Ke dvojici Vít Sázavský a Zdeněk Vřešťál se v roce 1980 přidala už jako zkušená folkařka - „holka s kytarou“.
Studentka španělštiny milovala kouzlo bossa-novy, na Kubě nasála latinskoamerické rytmy a harmonii a tuto celoživotní inspiraci přinesla i do Nerezu. Propojením latiny s folkovou tradicí a ohlasy české a moravské lidové hudby, ale i s jazzem, flamenkem či rockem, vytvořila skupina zcela originální tvar, s nímž vyhrávala na festivalech Porta či na Vokalíze.
Tápání a veliký závod
Za 14 let v Nerezu vyzrála ve zpěvačku s procítěným výrazem a profilovala se jako autorka hudby a jedinečných textů. „Její texty nebyly úplně čitelné napoprvé, každý si v nich musel najít svoje, podle nálady,“ vzpomínal na ni Sázavský a podle jeho kolegy Vřešťála „měla v hlase tajemství“. Byli slavní, jejich písně zněly v klubech i u táboráků, oceňovala je i odborná kritika. Přesto tuto bouřlivou éru, také plnou mejdanů, pití a kouření, později Navarová označila za „tápání a veliký závod po celou dobu spolupráce“.
Po rozpadu Nerezu prošla Navarová tvůrčí krizí a zřejmě už pod vlivem vážných zdravotních problémů i radikální změnou životního stylu. Vydala se pak novou hudební cestou a z nervní „latiny“ znovu čerpala v sólovém albu Caribe (1992). Nový impulz jí dala dlouholetá spolupráce s kolumbijským písničkářem a brilantním kytaristou Ivánem Gutiérrezem (album Tres). S ním pak v roce 1998 založila i svou poslední skupinu Koa.
Jako Šántidéví
S Koa, která obsáhla nejrůznější hudební styly a etnické vlivy, vydala Navarová svá nejlepší alba Skleněná vrba, Zelené album a zejména Barvy všecky (2001), za které získala výroční cenu Anděl. Naposledy nahrála v roce 2003 album s názvem Jako Šántidéví (Bohyně míru), kterým chtěla „poslat do světa jedno dobré slovo, které posílí spíš tu hezčí stránku života“. Kromě češtiny, romštiny, slovenštiny, ruštiny a jidiš na něm zpívá i kečuánsky.
Psala také pro jiné interprety, třeba pro Marii Rottrovou, skládala scénickou a filmovou hudbu. Objevila romskou zpěvačku Věru Bílou a stála u zrodu kariéry tak trochu své nástupkyně, folkařky Radůzy. „S odstupem času si uvědomuji, jakým textařským a hudebním fenoménem Zuzana byla,“ ocenila Navarovou mezi jinými jazzová zpěvačka Jana Koubková.
V prosinci 2004 podlehla rakovině prsu, se kterou dlouho bojovala.
