Policejní experti chtějí, aby si poslanci omezili imunitu. Částečně by to mělo zabránit prorůstání organizovaného zločinu do politiky, justice, policie a státní správy vůbec. Alespoň tak o tom hovoří studie Obrana proti ohrožení společnosti závažnými formami trestné činnosti Institutu pro kriminologii a sociální prevenci. Ze studie však vyplývá mnoho dalších alarmujících zjištění o formách a působení organizovaného zločinu ve spojitosti se státní správou. Se spoluautorem studie Miroslavem Scheinostem, ředitelem Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, o tom v červencovém Interview ČT24 mluvil František Lutonský.
„Organizovaný zločin se vždy snaží proniknout do státní správy,“ říká Miroslav Scheinost
Jste spoluautor studie Obrana proti ohrožení společnosti závažnými formami trestné činnosti. Jak to tedy je s tím omezením imunity u poslanců v souvislosti s prorůstáním organizovaného zločinu do státní správy, politiky atd.?
Studie našeho institutu byla publikována jednak v naší edici, jednak na našich webových stránkách. Ovšem otázka omezení nebo zrušení imunity je jen jeden z velmi dílčích aspektů, ke kterým se vyjadřovali dotazovaní experti. Popravdě řečeno tvoří asi tak tři slova z této 200stránkové studie.
Studie je výsledkem několikaletého výzkumného projektu, který byl zaměřen ani ne tak na popis forem závažné trestné činnosti, ale spíš na vytipování rizik a hrozeb, které závažná trestná činnost může pro společnost znamenat, a na možnosti, jak se těmto rizikům bránit.
Zastavil bych se u omezení imunity. Co vlastně zmiňovaní experti říkali?
Jednou z metod, kterými jsme získávali informace pro zpracování studie, bylo takzvané expertní šetření. To znamená, že jsme se dotazovali především policistů z útvarů, které se specializují na boj s organizovaným zločinem. Šetření bylo anonymní a dotazovaných expertů bylo zhruba kolem třiceti.
Tímto způsobem pravidelně už léta zjišťujeme názory expertů na trendy a formy organizovaného zločinu. Tentokrát jsme přidali i otázky na ohrožení a možnosti, jak mu čelit. A otázka omezení nebo zrušení imunity tvořila skutečně jen jednu dílčí odpověď na to, co by experti doporučovali pro snížení rizik, která organizovaný zločin znamená.
Možností jinak uváděli celou řadu. Třeba vypracování koncepčního přístupu a naplňování komplexní koncepce boje s organizovaným zločinem. Taková koncepce existuje už řadu let a je pravidelně vyhodnocována…
Existuje někdy od první poloviny 90. let. Nestává se z ní cár papíru, kdy experti zpracovávají podobné studie a někdo si to lidově řečeno odfajfkovává?
U této koncepce ne. Její realizace je v pravidelných intervalech hodnocena. Koncepce reaguje na nové jevy a nové poznatky, které se v organizovaném zločinu objevují. A čím dál tím víc se blíží ke komplexnímu pojetí, na které experti upozorňovali. Vedle represivních, trestně právních opatření se tak orientuje i na opatření administrativní, organizační, do oblasti nelegální migrace, hospodářských vztahů, kontroly apod. nemyslím si, že by to byl jen formální dokument.
Zastavme se na pár okamžiků u prorůstání organizovaného zločinu do politiky, státní správy. Jsme na vrcholu nějaké pomyslné pyramidy, kdy už nemůže být hůř, nebo ještě může být mnohem hůř?
Takto bych to neformuloval. Výpovědi expertů v naší studii víceméně odpovídají tomu, co každý rok uvádějí příslušné specializované policejní útvary ve zprávách o bezpečnostní situaci.
Studii jsme nezaměřovali na to, abychom konkurovali zprávám o bezpečnostní situaci, ale spíš upozornili na rizika. Je k tomu vypracován přístup, kterému se říká Organized Crime Threat Assessment, vyhodnocování hrozeb organizovaného zločinu. Jde tedy o to, vytipovat možné hrozby, slabá místa, škody a opatření, kterými tomu lze čelit.
Omezení imunity pak není nic klíčového. Je to v určitém smyslu i jistá ochrana politiků, aby byli méně zranitelní pokusy o nátlak nebo zastrašování či ovlivňování. Z povahy organizovaného zločinu totiž vyplývá, že se vždy snaží o pronikání do státní správy, ekonomiky, justice, médií atd., neboť to odpovídá jeho cílům.
Ve vaší studii píšete, že v roce 2010 bude pokračovat pronikání organizovaného zločinu do všech oblastí státní správy, samosprávy, ekonomické a dalších oblastí. Také lze očekávat obrovské podvodné bankovní transakce, ovlivňování chodu soudů a státních zastupitelství, policie. Hovoříte také o zneužívání protekce, korupci a dalších a dalších hrozbách.
Když jsem se ptal na prorůstání organizovaného zločinu do státní správy a politiky, také jsem tím narážel na elitního detektiva Jana Kubiceho. Když před sněmovními volbami přišel s podobnou zprávou, vzbudilo to obrovský poplach. Tady možná vzbudí poplach to, že policejní experti chtějí omezit imunitu poslanců, aby se prorůstání zabránilo. Jak to chápete?
Chápejme to pořád jako názory expertů jedné části odborné veřejnosti, tedy té první linie styku s organizovaným zločinem. Podle našich zkušeností policisté vždy vidí situaci nejkritičtěji. Asi je to tím, že s ní bezprostředně přicházejí do styku.
Chápal bych to opravdu jako varování před hrozbou, kdy něco z toho lze považovat za velmi pravděpodobné. Třeba to, že se organizovaný zločin bude uchylovat k složitějším a sofistikovanějším formám činnosti. A máme jisté poznatky, že se skutečně od primitivnějších násilných forem přechází do oblasti ekonomické kriminality, do většího využívání podvodů, výpočetní techniky, informatiky, služeb expertů. To všechno jsou nepochybné trendy, které existují. A lze očekávat, že z toho vyplyne zvýšený tlak na státní struktury.
Projevila se například mediálně zajímavá kauza Jiřího Čunka na této studii?
Expertní šetření proběhlo před takzvaným případem Čunek. A proběhlo i před tím, než byly uzavřeny nebo se chýlily ke konci známé kauzy Berka, Berdych, takže ani ty tam obsaženy nejsou. Třeba kauza Berka ukazuje snahy o prorůstání organizovaného zločinu do justice a kauza Berdych ukazuje propojení na policii.
Se spojením organizovaných skupin při vyvíjení organizované trestné činnosti jsme se setkali v menším měřítku i u jiných případů, protože součástí studie byly i takzvané případové studie. To jsme analyzovali uzavřené případy kvalifikované jako zločinné spolčení. V některých z nich se pak skutečně projevila spolupráce se státní administrativou nebo s policií. Čili z těchto známek je nutné usuzovat na to, že se něco takového děje nebo může dít.
Mluvil jste o zločinném spolčení. To je kapitola, pod kterou jste v této studii podepsán, je to vaše oblast. Ovšem že by se zrovna za zločinné spolčení u nás příliš odsuzovalo se říci nedá. Většinou se to scvrkne do jedné věty o tom, že někdo překročil hranici?
Zločinné spolčení je v řeči našeho trestního práva termín pro organizovaný zločin, přičemž naše trestní právo rozlišuje dvě úrovně organizovanosti. Je to zločinné spolčení a tradiční organizovaná skupina. Problém je v tom, že definice zločinného spolčení uvádí zcela jasné zákonné znaky (strukturu, hierarchii, dělbu práce atd.), které musí být dokázány nad jakoukoli pochybnost, aby se případ dal kvalifikovat a odsoudit jako zločinné spolčení. Prokazování těchto znaků v praxi činí potíže.
Definice, kterou uvádí zákon, je z kriminologického hlediska krásná. Nám se velmi líbí. Ale z praktického hlediska činnosti orgánů v trestním řízení opravdu není jednoduché všechny tyto zákonné znaky prokázat. A třeba i když je policie přesvědčena, že to znaky zločinného spolčení naplňuje, státní zástupce už může mít pochybnosti, zda to tak opravdu je, zda soud tuto argumentaci vezme. Funguje tam tedy jakýsi trychtýř.
Neznamená to ale, že pachatelé nejsou odsouzeni. Odsouzeni jsou, ale za nižší úroveň - za organizovanou skupinu nebo jako jednotlivci ve spolupachatelství. Takže pokud něco není odsouzeno jako zločinné spolčení, ještě to nutně neznamená, že pachatelé ujdou trestu.
Je to sice krásně definováno v zákoně, ale prakticky to nefunguje. Mají potom podobné studie nějaký smysl? Nebo se to jen vyvěsí na Internet a pak se o tom chvilku debatuje v televizi?
Tak to určitě ne. Jsme výzkumná organizace a cesta od výzkumných poznatků do praxe není vždycky jednoduchá a přímočará. Ani to neočekáváme. Je ale pravda, že naše studie dostávají k dispozici veškeré orgány, veškeré resorty, které jsou nějak zainteresovány na problému prevence a represe kriminality. A samozřejmě naše výstupy dostává i akademická sféra, fakulty, knihovny atd.
Vás jako výzkumníka nezajímá, jak s vaší prací nakonec naloží politici, policisté a nevím, kdo všechno?
Jistě je nemohu volat k odpovědnosti. Mohu pouze usuzovat z toho, co se objeví v zákonných normách, dokumentech atd.
Nechtěl bych, aby to znělo neskromně, ale myslím si, že naše výsledky podstatně přispěly k formování systému prevence kriminality u nás, přispěly k formulování alternativních trestů a opatření. Ale přispěly také k tvorbě koncepcí boje s organizovaným zločinem a svým způsobem i k vymezení zločinného spolčení. To by však asi vyžadovalo určité kritické zhodnocení z hlediska použitelnosti pro praxi. Přestože praxe si na tu definici až tak nestěžuje.
Do roku 2015 podle vaší studie bude pokračovat prohlubování vazeb na státní správu, politiku velkou i komunální, soudy, celníky, policisty. Prostředky získané z praní špinavých peněz budou využívány ke korupci státních úředníků a pracovníků samosprávy.
Zkusme někoho pochválit. Kdo si dnes zaslouží pochvalu za to, jak tvrdě jde, ať už proti korupci nebo organizovanému zločinu? Kdo dnes brání tomu, aby se organizovaný zločin nedostal třeba do státní správy, do politiky?
Že bychom oznámkovali jednotlivé orgány činné v trestném řízení…? Obávám se, že to nejde. Pokud vezmeme policii, státní zastupitelství, justici, vězeňství, celní správu či finanční úřady, každý dělá to, čím je na svém úseku jaksi pověřen.
Podle našeho názoru se osvědčuje specializace částí těchto orgánů přímo na problematiku boje s organizovaným zločinem, závažnou ekonomickou kriminalitou, s korupcí. Jde totiž o složité záležitosti a bez speciálních znalostí není jednoduché případy rozkrývat, neřku-li dokazovat. (Kdysi jsem viděl v kanceláři státního zástupce spisový materiál k případu ekonomické kriminality, který zabral stůl o rozměrech asi tak 3 × 8 metrů.)
Specializace je proto velmi dobrá věc a je třeba ji podporovat. A třeba policejní experti navrhovali i jistou specializaci soudců. Ale také jejich zvýšenou ochranu, protože lze předpokládat, že tito lidé mohou být terčem zvýšené pozornosti zločineckých struktur.
Takže bychom měli pár speciálně vyškolených soudců, kteří by se třeba zabývali problematikou zločinného spolčení?
Je to jedna z možností, neříkám, že jediná nebo nutná. V některých zemích to tak je - v Itálii, instituce italských vyšetřovacích soudců, na Slovensku.
Není to ale zase tak úplně jednoduchá věc. U státního zastupitelství už to nějakou dobu funguje celkem uspokojivě. U soudu je to přece jenom něco jiného, poněvadž soudci se dělí na civilní a trestní. A u těch trestních by to znamenalo další specializaci. Myslím si ale, že alespoň u složitých případů hospodářské a finanční kriminality by to možná užitek přineslo.
Jaká by to skýtalo úskalí? Vidíte také nějakou nevýhodu?
Nevýhodu vidím v tom, že kdyby se rozhodování o takových případech soustředilo na úzkou, vymezenou skupinu soudců, mohli by se ti soudci velmi snadno stát objektem nátlaku, vydírání, zastrašování atd. Současná praxe, kdy jsou tyto případy rovnoměrně rozdělovány mezi soudce, toto nebezpečí do určité míry eliminuje. Každý způsob řešení má vždy své výhody a nevýhody.
Vrátím se trošku k něčemu jinému: Policejní experti také uváděli, že je třeba čelit investování nelegálně získaných prostředků do legální ekonomiky. To je věc, která je právně ošetřena, máme zákon proti legalizaci výtěžků z trestné činnosti, máme institut majetkových přiznání.
Můžeme diskutovat, zda je to dostatečné nebo ne. A už delší dobu se diskutuje o otázce prokazování původu majetku. Lze to považovat za účinný prostředek, na druhou stranu je to naprosto radikální zásah nejen do trestního práva, ale vůbec do etických principů spravedlnosti. Vždycky přece platilo, že je třeba někomu dokázat, že je vinen, a ne aby nevinný prokazoval, že je nevinen.
Pokud bychom toto důkazní břemeno obrátili, bylo by to možná užitečné pro efektivitu stíhání. Ale pro právní kulturu a právní jistotu většiny lidí je to věc hodně diskutabilní. A to platí o většině opatření, která se proti závažným formám trestné činnosti mohou používat.
(redakčně kráceno)