Praha – České pivo není jen tradičním českým zlatavým mokem, pod tímto názvem se skrývá také jedna z největších kauz 90. let. Jde v ní o prodej nejcennějších českých pivovarů, který proběhl při privatizaci někdejší Investiční a poštovní banky. Česká republika v ní dlouho tvrdila, že Nomura, která od státu koupila 36 procent akcií IPB, se nechovala jako dobrý investor, a způsobila tak státu značnou škodu. Jinými slovy banku vytunelovala. Nomura to popírala, kvůli uvalení nucené správy na IPB proběhlo dokonce několik arbitráží. Vše vyřešil až smír z roku 2006, jeho uzavření zažehnalo soudní spory s Nomurou. Jeho součástí ale zřejmě byla i beztrestnost pro manažery zkrachovalé IPB. Trestní stíhání jedenácti manažerů oficiálně zastavilo státní zastupitelství loni v červenci. V lednu nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká prohlásila, že nechá rozhodnutí ještě přezkoumat. České pivo se tak stává vskutku nekonečným příběhem. Rozplést ho se pokusili Reportéři ČT.
Reportéři ČT: Cesta od úspěchu k fiasku v kauze České pivo
Začalo to 5. března 1998. Japonská banka Nomura oficiálně oznámila, že koupí podíl v IPB. O tři dny později podepsala na Pražském hradě smlouvu s Fondem národního majetku. Stát slavil úspěch, na rozdíl od pozdější privatizace České spořitelny nebo Komerční banky nemusel dát Japoncům žádné garance. Nomura státu zaplatila 7,1 miliardy korun.
Akcie českých pivovarů se dávají do pohybu
Těsně před vstupem Nomury do IPB došlo ještě k jedné klíčové události, která ovšem v té době zůstala stranou zájmu médií. V tu chvíli se totiž nezdála být nijak zásadní – IPB přesunula akcie Plzeňského Prazdroje do firmy České pivo. K přesunu došlo údajně kvůli tomu, aby se podpořil export českých pivovarů. O Nomuře v souvislosti s tím nepadlo ani slovo, i když později se ukázala být hlavním aktérem hry s akciemi.
Vzápětí byl oznámen další obchod. Nomura koupí akcie společnosti České pivo za stejnou částku, jakou předtím vydala na koupi IPB. Jenže Japonci nakonec nezaplatili penězi, nýbrž právě akciemi IPB, které už v tu chvíli byly bezcenné. De facto tak Nomura nic nezaplatila, naopak následným prodejem pivovarů získala. Podle policie si tak Nomura neveřejně pojistila rizikovou investici na úkor IPB.
„Tato, řekněme v uvozovkách, nestandardní zajišťovací operace byla provedena tajně. Já jsem se to dozvěděl hodně, opravdu hodně pozdě a nejdřív jsem tomu úplně nechtěl věřit,“ podotkl bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer. A při podpisu smlouvy s Nomurou o zajišťovací transakci s akciemi českých pivovarů nevěděl ani tehdejší předseda Výkonného výboru Fondu národního majetku Roman Češka ani ministr financí Ivan Pilip.
Podle Nomury ani neměli o čem vědět. „Nakoupilo se pět pivovarů, vybraly se z toho ty nejlepší hodnoty, zfúzovalo se to, předělaly se produkty, předělaly se výrobní procesy, marketingové procesy a obchodní procesy tak, aby z toho nakonec vzniklo něco hodnotnějšího, než co to bylo dříve. A to se pak s přiměřeným ziskem prodá. Naprosto v mezích zákona, naprosto korektně,“ představil interpretaci transakce České pivo podle japonské banky mediální zástupce společnosti Nomura Jiří Hrabovský.
Manažeři IPB a Nomury obviněni z tunelování
16. června 2000 uvalil stát na IPB nucenou správu, plně se zaručil za vklady všech střadatelů a posléze ji předal ČSOB. Ta podala v kauze České pivo trestní oznámení. Případem se začala zabývat policie a Vrchní státní zastupitelství v Praze. Obvinění ze zneužívání informací v obchodním styku, lidově tunelování, si postupně vyslechlo jedenáct manažerů, mezi nimi Randall Dillard z Nomury a Libor Procházka z IPB.
„Podle mého právního názoru je to trestný čin. Nese všechny znaky - podle mého názoru - skutkové podstaty i podvodu, nejen paragrafu zneužívání informací v obchodním styku,“ tvrdí právní zástupkyně ČSOB Hana Marvanová. „Nomura vždycky považovala trestní stíhání svých zaměstnanců za určitou nekorektní a neférovou formu nátlaku, za zastrašování a zneužívání institutu trestního stíhání k tomu, aby si protivník, v tomto případě ČSOB a stát, posiloval svoje pozice vlastně v běžném komerčním sporu,“ oponoval mediální zástupce Nomury Jiří Hrabovský.
Irwin Schwarz potvrzuje domněnky o zajišťovací transakci
Že obvinění nebyla nepodložená, potvrzuje mimo jiné výpověď bývalého právníka IPB Irwina Schwarze z června 2005. „Ke konci ledna 1998 jsem se zúčastnil jednoho či několika jednání, která se konala v kanceláři IPB. Pánové Dillard a Onderka informovali jménem Nomury pány Tesaře a Procházku, že vedení Nomury na radu své rizikové komise neschválí provedení privatizace IPB. To bylo pro IPB vcelku nečekaným překvapením. Pánové Dillard a Onderka pak naznačili, že pokud by se našel způsob, jakým by se dalo pokrýt či zabezpečit riziko Nomury při vstupu do transakce, snad by se jim podařilo vedení přesvědčit, aby se v přípravě transakce pokračovalo,“ vypověděl Schwarz.
„Byl jsem požádán, abych se účastnil dalšího jednání v kanceláři vedení IPB. Domnívám se, že se jej účastnili též pánové Tesař, Dillard a Onderka. Byl jsem informován, že byla navržena opatření k převodu akcií Plzeňského Prazdroje na Nomuru ve formě záruky na zajištění rizik při akvizici akcií IPB,“ pokračoval.
Podle obviněných manažerů si ovšem výpověď Schwarze koupila ČSOB. „To můžu říct, že si ji koupila, to asi ano. To je vidět z těch dokumentů,“ říká bývalý první náměstek generálního ředitele IPB Libor Procházka. Nomura a IPB přitom poukazují na dokument, v němž ČSOB žádá ministerstvo financí o uhrazení zhruba čtrnácti milionů korun pro Irwina Schwarze. Ministerstvo bance peníze nakonec neproplatilo. „Výpověď pana Schwarze je otázkou jeho interpretace, jeho svědomí,“ dodal k výpovědi Hrabovský.
Manažeři bez trestu
Ať už je pravda na té, či oné straně, po podepsání smíru mezi státem a Nomurou se v roce 2006 začalo pracovat na tom, aby manažeři Nomury a IPB skončili bez trestu. Vláda uložila ministrovi financí Vlastimilu Tlustému, aby podal žádost o milost pro manažery. Prezident Václav Klaus to kategoricky odmítl. O tom, zda byla beztrestnost pro manažery součástí dohody mezi Nomurou a Českou republikou panují jen dohady. Dohoda nebyla nikdy zveřejněna, přestože o to usilují protikorupční organizace i novináři.
Zveřejnění zkomplikovala náhlá smrt předsedy arbitrážního tribunálu. „Tímto skonem renomovaného arbitra jaksi vyvstaly procesní problémy,“ podotkl poradce ministra financí Radek Šnábl. Dalším důvodem je podle něj také spor, který vede stát s ČSOB. „Vedeme spor o desítky miliard korun a je podle nás zcela nezbytné a oprávněné v takovém případě tu dohodu nezveřejňovat,“ dodal.
Česko dostalo za České pivo od Nomury náhradu
Otázka Českého piva se přitom v utajovaném dokumentu řeší překvapivě. Podle Šnábla v něm Nomura České republice po letech přiznala za operaci České pivo náhradu ve výši zhruba 8,5 miliardy korun.
„Já bych říkal, že Nomura přistoupila na požadavek České republiky bez přívlastků, aby to bylo definitivní ukončení veškerých nároků. V té smlouvě se nikde nehovoří o tom, že jedna strana uznává pochybení,“ řekl k tomu Šnábl.
V případě zůstává řada nejasností. Jestli se podaří případ znovu otevřít a vnést do něj světlo, ukáže čas. Pak se teprve možná daňoví poplatníci dozvědí, zda na kauze České pivo vydělali, nebo prodělali.