Praha – Represe, které rozpoutal na začátku 50. let komunistický režim v okolí Babic na Třebíčsku, jsou považovány za jedny z největších od dob heydrichiády. V malé vesnici byli 2. července 1951 zastřeleni tři místní komunisté a čtvrtý byl těžce raněn. Babický případ nebyl nikdy zcela přesně objasněn, tehdejšímu režimu však posloužil jako záminka k represím proti katolické církvi a k zastrašování soukromých rolníků, bránících se kolektivizaci. V následných procesech bylo odsouzeno na 100 lidí, z toho 11 z nich k trestu smrti.
Jižní Morava byla počátkem 50. let pro nastupující komunistickou moc problémem. V kraji, kde byla tradičně silná katolická církev, se jen s obtížemi prosazovala kolektivizace zemědělství, a rolníci byli proto postihováni. Represe však zároveň posilovaly odpor proti režimu a vzrůstající napětí vyvrcholilo právě v Babicích.
Tragická událost se odehrála v budově babické školy, kde byli v osudný večer zastřeleni tři komunističtí členové rady místního národního výboru, čtvrtý utrpěl vážné zranění. Čtyřčlennou skupinu samopaly a pistolemi ozbrojených mužů, která se nepochopitelného masakru zúčastnila, vedl Ladislav Malý, muž, jenž byl údajně agentem americké CIC (americký protišpionážní sbor), ale také se o něm hovořilo jako o možném provokatérovi komunistické Státní bezpečnosti (StB).
Malý se již od března 1951 pohyboval na jižní Moravě a organizoval protikomunistické aktivity. Připojilo se k němu několik převážně mladých lidí, kteří s ním 2. července 1951 přepadli místní školu v Babicích. Členové skupiny poté uprchli z obce a skrývali se v obilném poli u blízkých Bolíkovic, kde je tehdejší bezpečnostní složky hned druhý den dopadly. Při zásahu zahynuli dva členové skupiny (jedním z nich byl Malý), dva se vzdali.
Již krátce po akci se vynořily dohady o tom, že Malého smrt byla fingovaná a že ve skutečnosti přežil. Po roce 1990 však Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) oficiálně potvrdil, že Malý skutečně zahynul při přestřelce. Prokázat se naopak přímo nepodařilo jeho možné spojení s StB, podle některých badatelů jej však tajná komunistická policie mohla nepřímo řídit. „Malý z mého pohledu spolupracovníkem StB nebyl. Spolupracovat mohl ovšem nevědomky,“ uvedl před několika lety v tisku badatel ÚDV Adolf Rázek.
Trojnásobnou vraždu komunistů použil tehdy režim k rozsáhlé propagandě, StB také rozpoutala velkou razii, při které pozatýkala mnohé sedláky a jejich rodiny vyhnala z jižní Moravy. Babická vražda se pro představitele tehdejší moci stala příkladem zasahování takzvaného západního imperialismu do dění v Československu.
Již deset dní po osudné noci začal proces se čtrnáctičlennou skupinou údajných teroristů. Soud vynesl sedm trestů smrti, dvě doživotí a pět dalších lidí odsoudil k celkem 110 letům vězení; všechny tresty ještě před vynesením rozsudku schválili nejvyšší představitelé komunistické strany. Navazující procesy se konaly až do února 1953, popraveni byli další čtyři lidé.
Po roce 1990 se babický případ s následnými procesy začal znovu vyšetřovat, do dubna 1996 byly zrušeny všechny tehdejší rozsudky. V roce 1997 navíc ÚDV obvinil tehdy poslední dva žijící přísedící z babického procesu, Jaroslava Demčáka a Pavla Vítka, ze zneužití pravomoci. Údajně podjatě rozhodovali o vině. Stíhání Demčáka však bylo později ze zdravotních důvodů přerušeno. K soudnímu verdiktu nedospěla ani obžaloba Vítka, jenž zemřel v červenci 2001.
