Paříž – Train a grande vitesse – zkráceně TGV – znamená v překladu prostě vysokorychlostní vlak, je to ale také synonymum rychlého moderního cestování. Francouzské rychlovlaky byly v Evropě první a na světě druhé po japonských. První francouzská vysokorychlostní trať LGV Sud-Est, která spojuje Paříž s Lyonem, byla otevřena 22. září 1981. Vlaky na ní dosahují rychlosti až300 kilometrůza hodinu, cesta mezi městy vzdálenými400 kilometrůjim trvá dvě hodiny – přestože trať nevede zcela přímo a většina spojů má jednu zastávku.
Francie vládne evropským vysokorychlostním železnicím
Francouze vždy fascinovaly rychlé vlaky. Jejich elektrická lokomotiva BB9004 dosáhla už v roce 1955 rychlosti 331 kilometrů za hodinu a na dlouho tak stanovila železniční rekord – post absolutně nejrychlejšího kolejového vozidla držela do roku 1981, kdy zkušební jednotka TGV jela 380kilometrovou rychlostí, mezi lokomotivami jí rekord patřil dokonce až do roku 2006, kdy dosáhl známý Taurus od Siemensu rychlosti 357 kilometrů za hodinu.
Není proto divu, že právě ve Francii se začali vysokými rychlostmi vozit i cestující. Cesta k otevření první vysokorychlostní trati (ve Francii zkracovány LGV z ligne a grande vitesse) nebyla snadná a především nebyla levná. Stavba trvala pět let, stála skoro 14 miliard franků, další dvě miliardy investoval stát do její rekonstrukce po patnácti letech provozu. Rozhodně se ale její dokončení vyplatilo. Lyonští klidně mohou denně dojíždět za prací do Paříže, díky TGV se také zcela změnil způsob turistiky ve Francii. Navíc už lidé, kteří milují rychlou jízdu, nemuseli porušovat zákony. Stačilo usadit se do vlaku a v klidu pozorovat, kterak kdesi vzadu mizí i nejsilnější ferrari na souběžné dálnici.
TGV Réseau
První rekord ještě před rozjezdem
Vlaky TGV, které jsou vlajkovou lodí strojírenské společnosti Alstom, mají původ už v 70. letech, první souprava vyjela devět let před otevřením LGV Sud-Est. Její zhled pocházel z dílny automobilového designéra Jacquesa Coopera, který se prý nechal inspirovat tvary sportovních aut značky Porsche. Prototyp měl odlišný pohon od sériových TGV, souprava jezdila díky turbínám poháněným leteckým petrolejem. Když ale v 70. letech prudce zdražila ropa, ukázalo se, že bude lepší pohánět rychlovlak elektřinou. Trakčním vedením proto byla vybavena i trať, která začala vznikat v roce 1976. Ještě před oficiálním otevřením dosáhla v únoru 1981 souprava TGV na LGV Sud-Est rychlosti 380 kilometrů za hodinu.
Evropské rychlovlaky jsou ve světovém obchodě přitažlivým artiklem
Po otevření v roce 1981 zůstávala LGV Sud-Est osm let osamocena. Druhá francouzská vysokorychlostní trať LGV Atlantique z Paříže do Tours a Le Mans vstoupila do provozu v letech 1989 (větev do Le Mans) a 1990 (větev do Tours). I tuto vysokorychlostní dráhu pokřtil rychlostní rekord, když na ní v roce 1990 dosáhl zkušební vlak rychlosti 515,3 kilometrů za hodinu.
Během následujícího desetiletí vznikly další dvě vysokorychlostní trati – mezi lety 1992 a 1994 byla v několika etapách otevírána LGV Rhone-Alpes, která prodloužila pařížsko-lyonskou dráhu až do Valence, a která byla v roce 2001 prodloužena ještě dále do Marseilles (jako LGV Mediterranee). Od roku 1993 jezdily rychlovlaky z Paříže do Bruselu (LGV Nord) a také k tunelu pod anglickým kanálem, který byl zprovozněn v následujícím roce.
Jednotky TGV ve stanici Paris-Gare de Lyon
TGV až do Německa
Poslední desetiletí umožnilo kromě prodloužení jižní trati do Marseilles dovést síť LGV až k německým hranicím. LGV Est vede od roku 2007 z Paříže k Métám a dále až k pohraničnímu Saarbrückenu, v roce 2009 byla otevřena také větev do Štrasburku. Vlaky z Paříže tak mohly začít jezdit do Frankfurtu a Mnichova. Trati do Marseilles i do Štrasburku přitom evropskou železnici ještě zrychlily, protože byly uzpůsobeny až pro 350kilometrovou rychlost.
Na nejmodernější trati vznikl také dosud platný rychlostní rekord kolejového vozidla. Mocná souprava tvořená takřka výhradně trakčními motory odvozená od vícesystémových jednotek TGV POS dosáhla rychlosti 574,8 kilometrů za hodinu.
TGV na nádraží ve Frankfurtu nad Mohanem
V současnosti vzniká rychlodráha, která propojí Mylhúzy a Lyon, o dalších francouzské státní železnice (SNCF) uvažují.
Pro jízdu rychlovlaků TGV byly zrekonstruovány také některé starší trati, kde soupravy cestují rychlostmi kolem 200 kilometrů za hodinu. Při jedné z takových cest také potkala vlak TGV dosud nejvážnější nehoda. Rychlostní jednotka narazila do kamionu, který spadl na koleje, a zemřeli dva lidé. Naproti tomu ojedinělé havárie TGV, které se staly v nejvyšších rychlostech, se obešly bez zranění nebo jenom s drobnými následky.
Vlaky TGV jezdí i po docela konvenčních tratích. SNCF je totiž stále častěji nasazují na mezistátní vlaky, které jezdí kromě Německa také do Švýcarska a Itálie. V budoucnosti by mohly francouzské rychlovlaky – kdysi charakteristické oranžovou a černou, dnes už výhradně stříbrné a modré – zajíždět také do Vídně a Bratislavy.
Dvousystémové jednotky TGV POS a ICE 3 (406) na pařížském Východním nádraží
VLAKY TGV OD ALSTOMU
pro společnost SNCF:
- TGV Sud-Est (TGV-PSE) – desetivozové jednosystémové jednopodlažní jednotky; jezdí od roku 1981 (výroba v letech 1975–1985) rychlostí až 300 km/h; vzniklo 111 souprav
- TGV Atlantique (TGV-A) – dvanáctivozové jednosystémové jednopodlažní jednotky; jezdí od roku 1988 (výroba v letech rychlostí až 300 km/h; vzniklo 105 souprav
- TGV Réseau (TGV-R) – desetivozové jednosystémové jednopodlažní jednotky; jezdí od roku 1992 rychlostí až 320 km/h; vzniklo 60 souprav
- TGV Duplex (TGV-2N) – desetivozové jednosystémové dvoupodlažní jednotky; jezdí od roku 1995 (výroba v letech 1995–2011) rychlostí až 320 km/h; vzniklo 151 souprav
- TGV POS (TGV-POS) – desetivozové dvousystémové jednopodažní jednotky; jezdí od roku 2006 (výroba v letech 2006–2007) rychlostí až 320 km/h; vzniklo 19 souprav
pro společnost Eurostar:
- TGV Tansmanche Super Train (TGV-TMST) – šestnácti a dvacetivozové čtyřsystémové jednopodlažní jednotky; jezdí od roku 1993 (výroba v letech 1993–1996) rychlostí až 300 km/h; vzniklo 38 souprav (z toho 7 šestnáctivozových)
pro společnost Thalys:
- TGV Thalys PBKA (TGV-PBKA) – desetivozové dvousystémové jednopodlažní jednotky; jezdí od roku 1998 (výroba v letech 1995–1998) rychlostí až 300 km/h; vzniklo 17 souprav