Odborník na historii železniční techniky Vladimír Londin vysvětluje, že v interiéru se od ostatních vozů lišil tím, že skrýval velice pohodlná křesla, nikoliv normální sedačky a speciálně v salónním oddíle císaře bylo netypické uspořádání sedadel podél stěn. Po 18 letech používání byl vagón přestavěn na vůz 1. třídy a takto fungoval až do roku 1956. Technické památky si později všimli pracovníci železničního muzea v Mondsee, kteří jej zachránili před úplným zničením.
„Bohužel neměli peníze na opravu, takže víceméně vůz stál u nás, jak se říká, v kopřivách,“ dodal Vladimír Londin. Peníze na opravu pak muzeum našlo, ale nikdo si neuměl s rekonstrukcí poradit. Salónní vůz tak putoval po dílnách v Rakousku a Slovensku až skončil v Krnově. Jaromír Foltýn, jednatel firmy Olpas Moravia, konstatoval, že v současné době je na vagóně provedeno oplechování, které bylo v nejzuboženějším stavu.
Další postup bude oprava interiérů, jeho rekonstrukce vybavení původními sedačkami s původním čalouněním. Oprava salónního vozu skončí v červnu příštího roku. Jeho jízdní vlastnosti se potom vyzkouší na úzkorozchodné trati z Třemešné do Osoblahy a následně se převeze do Rakouska, kde bude vystaven v muzeu železniční techniky.
