Román vychází ze složité historie Hlučínska, které několikrát patřilo k Německu, a to i za druhé světové války. Děj má tři roviny. První vypráví o dvou zednících, kteří získají německé občanství a jedou opravovat nacistickou stavbu. Druhá líčí příběh syna jednoho z nich, který studuje totalitní architekturu. A třetí je o fašistickém architektovi.
„Dlouhodobě zabývám Slezskem a také architekturou totalitní, tak jsem si říkal, že by bylo pro mne zajímavé to spojit, protože Hlučínsko má česko-německou historii velmi problematickou a neznámou, tak jsem vymyslel tuhle fabuli,“ říká Petr Čichoň, který žije v Brně a živí se jako architekt na volné noze.
Reportáž Petry Sasínové
„Slezský román Petra čichoně je výjimečný přesně tím, jak je výjimečné celé Hlučínsko,“ říká novinář, publicista, básník a a znalec regionální historie Ivan Motýl. „Literární kritika mu teď začala vyčítat, že tam není žádná poloha, že by si Hlučiňáci nebo autor uvědomovali, čím se provinili, protože z historického hlediska každý voják se nějakým způsobem proviní. Zkusil to jinak a trochu narazil, nicméně si myslím, že na to měl literární právo,“ dodává Motýl.
Společně s Čichoněm pokřtil svou knihu jednasedmdesátiletý novinář z Hlučína Günter Motýl. Je to sbírka poezie s názvem Ještě tak aby oči slzely. Předtím vydal své básně jenom v samizdatu.
„Dá se říct, že tady jsou básník z tvorby v rozsahu dvaceti, třiceti let. Dva nebo tři věci jsou někdy z osmdesátých let. Ale jinak jsem už poezii nepsal. Začal jsem psát prózu a doufám, že ji příští rok vydám,“ říká novinář, básník a prozaik Günter Motýl
Čichoňův Slezský román vydalo brněnské vydavatelství Host, Motýlovu sbírku vytiskl ostravský reporonis. Knihkupci už mají knihy na svých pultech.
