Film Alois Nebel byl nominován celkem v osmi kategoriích na Českého lva, jednu sošku si však odnesl už během nominačního večera. Získal totiž Českého lva za nejlepší filmový plakát. Jeho autorem je přední český grafický designér Robert Vojtěch Novák, host Patricie Strouhalové v Profilu ze 7. února.
„Dnešek můžeme správně pochopit až tak za 30 let,“ říká Robert V. Novák
Co vůbec říkáte na všechny nominace filmu Alois Nebel? Kolik jich podle vás dokáže nakonec proměnit?
Jsou to kamarádi, takže všechny.
Úplný prvopočátek, že jste se začal věnovat designu, byl kde a proč?
Vyšel jsem jakoby od řemesla. Moje doména je knižní úprava a plakáty jsou okraj mojí práce. Vyučil jsem se jako litograf v tiskárně a do roku 1989 jsem tam pracoval.
Ideální průprava?
To je sice pravda, ale pro mě do roku 1989 nemělo smysl zabývat se grafikou. Nebylo proč.
Co dnes obnáší práce grafika? Kdo je dnes grafik? I grafik musí dokázat spojit několik profesí.
Právě že se říká grafik, je to taková romantická představa, ale v tom jednom slově je dnes obsaženo sedm osm profesí. Od sazeče, korektora, někdy technického redaktora…, už to není to, co bývalo.
Ten výtvarný počin se dává někam na třetí čtvrté místo. Není vám líto, že to ustupuje technickým požadavkům?
Není, protože kabát té věci je potom vždy nejvíc vidět. I když je to pár procent té práce, mě to baví, a proto to dělám.
Vaší specializací jsou knihy. Jaká témata máte rád? Jakou z vámi upravovaných knih považujete za nejvíce niternou záležitost?
Práci si vybírám. Všechny knihy, které jsem dělal, jsou nějakým způsobem spojené s architekturou nebo výtvarným uměním. Jsou to katalogy k výstavám, monografie a tak dále.
Které období českého výtvarného umění, architektury i designu máte rád a proč?
Určitě jsou to třicátá a šedesátá léta. V těch dobách byl český grafický design na světové úrovni.
Jak byste hodnotil průpravu, kterou dostávají výtvarníci nebo grafici do dnešní doby?
To se nedá generalizovat. Vždy je to osobní věc. Někdo k tomu přistoupí po svém, uchopí to správně, a někomu nepomůže ani ta škola.
Nejvýraznější stopy českého designu? Kdo vás ovlivnil? Kde jste se inspiroval? Kdo je pro vás nejvýraznější osobností?
Když skočím zpátky do třicátých, je to bezpochyby Ladislav Sutnar. A z těch šedesátých je to určitě Milan Grygar a mnoho dalších jmen.
Odpočíváte v té době retra krom toho, že tam hledáte inspiraci?
Jestli odpočívám prací? Odpočívám, ale manuální.
Rád zahradničíte. Tomu byla ostatně věnována i jedna vaše práce?
Ano. Jeden katalog byl přímo na téma výtvarné umění a rostlinná říše.
Mění se vkus lidí?
Mění se, jako se mění všechno.
Jak byste to připodobnil? Hodně se mluví o tom, že doba je hektická? Že není na nic čas? Že se všechno musí udělat rychle a z co nejlevnějších materiálů?
Tak to bylo vždycky. Na dnešní dobu můžeme správně nahlédnout až třeba za třicet let.
Když nahlížíte práci vašich předchůdců, právě ve třicátých a šedesátých letech, co měla ta doba jiného, že z toho lze stále čerpat?
Vždy to bylo nějaké dobové specifikum. Politicko-hospodářská situace ve třicátých letech a pak určité „osvobození“ v letech šedesátých, kdy bylo ledacos možné, ale pak už dlouho ne. A i když šedesátá léta byla skutečně chvilička v celkovém toku času, za pár let se na tomto poli udělalo tolik významných prací, že z toho opravdu můžeme čerpat dodnes.
Jak se daří českému designu prosadit ve světě?
Od roku 1990 se mu to celkem daří. Je to samozřejmě na mladší generaci, která už je nezatížená minulým režimem a která k tomu přistoupila celkem svobodomyslně. Ve světě je tak spoustu jmen, která se ve světě prosadila. Kamarádi o generaci mladší učí na školách v Holandsku, Spojených státech a jde jim to dobře.
Kdybyste měl tu možnost a chtěl jít do školy, kterou školu byste si vybral? Odjel byste do toho Holandska, kam odjíždí hodně výtvarníků?
Jsem strašně spojený tady s tím místem. Určitě bych nikam neodjížděl. Jsem starší generace, takže kdybych měl jít někam učit, určitě by to bylo tady. Ale já se nechystám, nemám na to čas.
Co je vaší největší inspirací?
Vždycky ta věc samotná, kterou zpracovávám. To jsou totiž mimořádně zajímavá témata. Vybírám si práci z okruhu výtvarného umění, žijících i nežijících autorů. Osobně mě ta práce zpětně obohacuje. Spoustu se toho dozvím, protože musím téma nějakým způsobem pochopit a uchopit, abych ho co nejlépe zpracoval. To zpětné obohacení je pro mě vlastně nejvíc.
Co vám ve vašem oboru v poslední době udělalo největší radost? A z čeho vám naopak přeběhl mráz po zádech?
Největší radost mi dělá to, že stále vycházejí knihy. Pořád se debatuje o elektronických knihách, ale myslím, že právě katalogy nebo výtvarné monografie v elektronické podobě nikdy neskončí. Jejich hmotná podoba má svoje kouzlo. Strašilo se tak už s nástupem internetu a taky se to nestalo. Takže myslím, že to nehrozí. Ostatně sám jsem za poslední dva roky udělal víc knih než kdy předtím. Kvalitní knihy tedy stále vycházejí.
Robert Vojtěch Novák
Do roku 1990 pracoval v tiskárnách jako litograf, reprodukční fotograf a technický redaktor. V letech 1992–2005 vytvářel grafickou tvář Divadla Archa v Praze. Od roku 1990 se věnuje knižní úpravě a užité grafice v oblasti kulturních projektů (plakáty, knihy, výstavní katalogy, výstavní design, CD obaly a corporate identity), například pro Langhans Galerii Praha, Galerii Rudolfinum, Galerii hlavního města Prahy, Moravskou galerii v Brně, nakladatelství Arbor Vitae, Kant, Academia a další. Kromě grafického designu se věnuje také fotografii. Za knižní úpravy získal četná ocenění (Czech Grand Design, Nejkrásnější česká kniha roku, Český lev).
(zdroj: pechakucha.cz)
(redakčně kráceno)